7 C 250/2021-45 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 26.899,34 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč Celkem se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni 27.888 Kč Poslední splátka a zároveň splatnost celého závazku připadla na [datum]. Žalovaná zaplatila toliko 2.000 Kč Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nijak nereagovala. 2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení týkající se splnění povinnosti prověřit před poskytnutím spotřebitelského úvěru úvěruschopnost žalované, a to podáním ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne [datum] a ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. 3. Žalovaná se na výzvu soudu, uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 11. 2021, číslo jednací 7 C 250/2021-39 ve věci nevyjádřila. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – žádostí o úvěr ze dne [datum], smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], platební bilancí smlouvy [číslo] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy ke smlouvě (číslo řádku [anonymizováno]), oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání - podacího lístku ze dne [datum]. 6. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 7. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu): Dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit částku 15.000 Kč s navýšením v celkové výši 12.888 Kč, které dle smlouvy sestávalo z úroku ve výši 1.444 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěru 1.394 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 2.700 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutou částku, i s navýšením, ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč Smlouvou byl dále sjednán úrok 15% ročně při variantě splatnosti úvěru 14 měsíců. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko 2.000 Kč, a to dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku za žalovanou vyplývající ze smlouvy o úvěru na žalobkyni jako postupníka, což dokladuje Smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, kde v příloze smlouvy na čísle řádku 340 je tato pohledávka za žalovanou uvedena. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem. Žalované byla zaslána výzva k plnění. Dle údajů v žádosti o úvěr byla žalovaná v době žádosti zaměstnána na dobu určitou do [datum], její příjem činil 11.000 Kč, k ověření příjmů byla doložena pracovní smlouva a výplatní pásky. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná bezdětná a bydlí s rodiči. Výdaje žalované jsou uvedeny částkou 2.000 Kč na bydlení a energie a dále částkou 2.000 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady. Další výdaje - srážky ze mzdy, výživné, splátky stávajících půjček, spoření, pojištění - nejsou vyplněny. Dále je v žádosti uvedeno, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů žadatelky činí 32.000 Kč a je vymáhána prostřednictvím srážek ze mzdy. Poskytovatelem úvěru nebylo požadováno a žadatelkou doloženo ničeho k prověření údaje o nulovém dluhovém zatížení žadatelky s ohledem na následné tvrzení o vymáhání dluhů srážkami ze mzdy a dále nákladů na bydlení resp. nákladů na osobní výdaje. 8. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v období let 2011 – 2018 byla proti žalované zahájena 4 exekučních řízení, z nichž jedno se vztahovala k vymožení dluhu ze spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované nebankovním subjektem v roce 2014, úvěr byl pro nesplácení v ještě v témže roce zesplatněn a následně vymáhán žalobou podanou v roce 2018. 9. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy je