7 C 376/2021-41 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem částku 23.903,63 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem 17.184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 8.199,99 Kč. Úvěr byl následně zesplatněn ke dni [datum] Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému poslední upomínku před podáním žaloby dne [datum]. 2. Podáním ze dne [datum] (k výzvě soudu) doplnila žalobkyně skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru tak, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet a vzhledem k této skutečnosti žalobkyně vzala svůj návrh zpět co do příslušenství – kapitalizovaného úroku ve výši 16.397,43 Kč a smluvní pokuty 8.020,82 Kč a nadále požaduje pouze vrácení jistiny dluhu 15.882,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.197,48 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 473 Kč a náhradu nákladů řízení. 3. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a pokračoval v řízení pro zaplacení jistiny dluhu 15.882,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15.882,81 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.197,48 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 473 Kč. 5. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 6. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 7. Soud provedl dokazování listinami: žádostí o úvěr ze dne [datum], Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], formulářem pro standartními informace o spotřebitelském úvěru, rekapitulací úvěrové smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání žalovanému dne [datum], výpisem úkonu mimosoudního vymáhání pohledávky, oznámením o předání advokátní kanceláři ze dne [datum], výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum]. 8. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu: 9. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru celkem 17.184 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. 10. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ze kterých vyplývá, že žalovaný byl svobodný, bezdětný, bydlel s rodiči, jeho příjem tvořila mzda 14.587 Kč a výdaje tvořily náklady na bydlení 1.000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a ostatní náklady 4.000 Kč. Dle uvedené žádosti měl žalovaný bankovní účet a neměl žalovaný žádné další závazky. Žalobkyně dle žádosti ověřovala údaje z výplatních pásek a pracovní smlouvy, tyto však soudu k důkazu nepředložila. 11. Z lustrace žalovaného v centrální evidenci obyvatel soud zjistil, že ke dni [datum] měl žalovaný evidovánu úřední adresu (na ohlašovně obecního úřadu), byl bezdětný a svobodný a jeho rodiči byli [jméno] [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení]. 12. Z výpisu z katastru nemovitostí ve stavu ke dni [datum] (list vlastnictví 228 pro [katastrální uzemí]) soud zjistil, že vlastníkem nemovitosti na adrese [adresa žalovaného] (adresa uvedená žadatelem jako místo výběru splátek) je [jméno] [příjmení]. 13. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého v každé smlouvě o zápůjčce jednotlivě se předmětné smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 14. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 20. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu scho