4 C 81/2022-151 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 13 340,71 Kč s příslušenstvím jako dluhu na kontokorentním úvěru [název], který byl pro žalovaného zřízen společností [právnická osoba] (dále jen„ [jméno]“) dne 3. 3. 2017 společně se zřízením běžného účtu [číslo]. Žalovaný překročil povolený úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, a proto [jméno] zrušila poskytování kontokorentního úvěru [název] žalovanému a tento nepovolený debetní zůstatek ve výši 13 418,57 Kč převedla z běžného účtu žalovaného na nově otevřený úvěrový účet. Dlužná částka byla zesplatněna ke dni 12. 3. 2019 a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a opětovně se dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu [číslo] ve výši 718,56 Kč. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni, která požaduje uhradit částku 718,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 718,56 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a částku 12 622,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 321,75 Kč, úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 12 622,15 Kč od 13. 3. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 622,15 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 115a o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Dle ustanovení § 2665 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 5. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud na základě listinných důkazů učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi [jméno] a žalovaným došlo k uzavření ujednání, ve kterém se [jméno] zavázala vést pro žalovaného běžný účet na tento účet přijímat vklady a platby a uskutečňovat z nich výplaty a platby. [jméno] se dále zavázala poskytnout žalovanému k běžnému účtu kontokorentní úvěr [název] s povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky minimálního měsíčního kreditního příjmu a klient se zavazuje nepřekročit povolený limit, případný nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný s [jméno] dále uzavřeli ujednání označené jako dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, dle kterého se na běžném účtu žalovaného č. [bankovní účet] sjednává [název] s povoleným limitem 10 000 Kč s minimálním měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu, úroková sazba je stanovena v úrokovém lístku (ke dni sjednání dispozic činí 21,99 % p.a.) a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku ke dni sjednání dispozic činí 29,00 % ročně. Na běžném účtu žalovaného banka evidovala dluh ve výši 13 418,57 Kč, a proto banka zrušila poskytování produktu [název] žalovanému a dluh ve výši 13 418,57 Kč byl převeden na nově otevřený účet č. [bankovní účet]. Následně žalovaný na dlužné částce na nově vzniklém účtu uhradil celkem částku 1 004,56 Kč, která byla v částce 796,42 Kč započítána na dlužnou jistinu a v částce 208,14 Kč na dlužné úroky z prodlení. Na běžném účtu se žalovaný pak dále dostal do nepovoleného debetního zůstatku, a to ve výši 718,56 Kč. [jméno] uzavřela s žalobkyní ujednání, kterým pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 30. 11. 2020. 9. Žalovaný uzavřel s [jméno] smlouvu o zřízení běžného účtu, kdy se smluvní strany dohodly, že [jméno] umožní v souladu s ustanovením § 2665 občanského zákoníku žalovanému výběr nebo převod peněžních prostředků z tohoto účtu až do 10 000 Kč, ačkoli na tomto účtu nebude dostatek peněžních prostředků. Na poskytnutí těchto prostředků žalovanému se dle ustanovení § 2665 občanského zákoníku použijí přiměřeně ustanovení o úvěru. Žalovanému tak prováděním úhrad z povoleného přečerpání byl vlastně poskytován úvěr. Žalovaný však porušil svou povinnost splácet úvěr, když překročil povolený limit. [jméno] pak zcela v souladu se smluvním ujednáním převedla dluh žalovaného ve výši 13 418,57 Kč na jiný účet a požadovala jeho uhrazení, žalovaný však uhradil jen částku 1 004,56 Kč, které byly započteny na jistinu a úroky z prodlení. Žalovaný se však dále na běžném účtu dostal do dalšího nepovoleného debetního zůstatku, a to ve výši 718,56 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 13 340,71 Kč jako dluh na nepovoleném debetním zůstatku. Žalovaný je dále v souladu se smluvním ujednáním povinen uhradit úrok z nepovoleného debetního zůstatku převedeného na úvěrový účet, který činí 29,00 % ročně. Žalovaný je dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení z částek 718,56 Kč a 12 622,15 Kč. 10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byla úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu (např. sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) úhradu dlužné částky z kontokorentního úvěru a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši dlužné částky a době splatnosti. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním právním a skutkovým rozborem, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 900 Kč. Dále advokátovi náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 120/2014 Sb.). Doposud tedy činí odměna zástupce žalobkyně částku 1 200 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 252 Kč, pak soud přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 1 452 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 2 252 Kč. 11. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.