6 C 78/2020-231 — Okresní soud ve Vyškově

1. Poté co podepsaný soud částečným rozsudkem ze dne 12. 9. 2022, č. j. 6 C 78/2020-195, výrokem I. řízení ohledně vyklizení pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaným zastavil a výrokem II. zamítl žalobu v části týkající se zaplacení částky 197 830 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 205 330 Kč od 15. 10. 2019 do 28. 4. 2020, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 197 830 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení, zůstal dosud nerozhodnutým předmětem sporu žalobní nárok o zaplacení částky 3 645 Kč s příslušenstvím, představující vydání bezdůvodného obohacení za žalovaným užívání pozemků (jako komunikací) p. [číslo] p. [číslo] které leží v k. ú. [obec]. 2. Úvodem soud předesílá, že písemné vyhotovení tohoto rozsudku podléhá režimu dle § 157 odst. 4 o. s. ř. stanovícímu, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 3. Žalobkyně se zaplacení částky 3 645 Kč s příslušenstvím domáhá po žalovaném z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, který (podle tvrzení žalobkyně) bez právního důvodu užíval příjezdové komunikace na pozemcích žalobkyně, konkrétně na parcelách [číslo] a p. [číslo] v k. ú. [obec], kdy rozsah užívání této cesty činí celkem 972 m² (délka příjezdové cesty je [anonymizováno] m se šířkou [anonymizováno] m, tj. [anonymizováno] m x [anonymizováno] m = 972 m²). V tomto případě žalobkyně za užívání této cesty žalovaným bez právního důvodu v období od ledna 2019 do března 2020, tj. za 15 měsíců, požaduje částku odpovídající obvyklému nájemnému, kdy žalobkyně vychází ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], nepožaduje však po žalovaném obvyklé nájemné, respektive bezdůvodné obohacení odpovídající výši obvyklého nájemného ve výši 3,70 Kč m² za rok (jak vyplývá z posudku [titul] [příjmení]), nýbrž pouze 3 Kč m² za rok, tj. při propočtu: 972 m² x 3 Kč = 2 916 Kč za rok, z toho za měsíc (2 916 Kč: 12 =) 243 Kč x 15 měsíců = 3 645 Kč. 4. Soud při jednání konaném dne 26. 4. 2023 signalizoval účastníkům, že oproti původnímu právně kvalifikačnímu náhledu na věc – s přihlédnutím k dosavadnímu stavu dokazování – nepovažuje již za relevantní vyčkávat na rozhodnutí silničního úřadu ohledně (ne) existence veřejně přístupné komunikace na předmětných pozemcích v areálu bývalé [anonymizováno] [obec] a za prioritní považuje posuzovat otázky, jež byly již nadneseny v bodech 64 a násl. v odůvodnění shora cit. částečného rozsudku, kdy žalobkyně v kupní smlouvě uzavírané s tehdejším [anonymizována dvě slova] [obec] (dále též„ [anonymizováno] [obec]“) dne 18. 12. 2018 akceptovala užívání a spoluvlastnictví pozemních komunikací a nijak se tehdy neohradila proti smluvnímu ujednání o tom, že je mj. převáděn spoluvlastnický podíl na pozemních komunikacích v uvedeném areálu. 5. Soud jednak pro stručnost odkazuje na odůvodnění písemného vyhotovení svého částečného rozsudku, zejména na body č. 64 a násl. a v rámci závěru o skutkovém stavu uvádí, že žalobkyně na základě kupní smlouvy uzavřené se [anonymizováno] [obec] projevila vůli nabýt také id. [anonymizováno] předmětných účelových komunikací v tomto areálu, a že tedy smluvní strany tehdy chtěly dosáhnout toho, aby na nynější žalobkyni byl převeden spoluvlastnický podíl (v celkovém) rozsahu od. [číslo], zatímco uvedené [anonymizováno] bude mít ve spoluvlastnictví id. [číslo], přičemž ve smyslu již uvedených zjištění v částečném rozsudku původní oprávněné osoby, respektive [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] (nyní žalovaný) a dále [jméno] [příjmení] měli být spoluvlastníky těchto komunikací, a to každý v rozsahu id. [číslo] vzhledem k celku. 6. Smyslem tohoto smluvního úsilí ze strany [anonymizováno] [obec] nepochybně bylo, aby osoby, na které [anonymizováno] převedlo předmětné nemovité věci mj. i v tomto areálu měly možnost v důsledku svého spoluvlastnictví těchto komunikací odpovídajícím způsobem spoluužívat svůj nemovitý majetek, neboť zcela jistě účelem takového smluvního počínání [anonymizováno] nebylo vytvořit podmínky, které následně vytvořila žalobkyně vůči žalovanému, pokud se nyní žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných komunikací, jak je specifikováno shora. 7. V situaci, kdy předmětnou převodní smlouvu, v níž byla učiněna i úprava převodu spoluvlastnické podílu k těmto komunikací předmětného areálu, byla koncipována nynějším advokátem žalobkyně, a kdy nyní žalobkyně zpochybňuje platnost této smlouvy v části převodu spoluvlastnického podílu k těmto komunikacím s tvrzením, že komunikace zde nepředstavují věc v právní slova smyslu (ač sama původně takové znění koncipovala) a nebylo tudíž možno s nimi jako s věcí nakládat, je třeba posuzovaný případ podrobit regulaci podle § 579 odst. 1 o. z., jež stanoví, že způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu. 8. Přitom žalobkyně v kupní smlouvě ze dne 18. 12. 2018 též akceptovala i tu část ujednání v čl. I. bodu 4, v níž se – ve vztahu mj. k pozemním komunikacím v předmětném areálu – konstatuje, že:„ vlastníkem veškerých zbývajících spoluvlastnických podílů…je pan [celé jméno žalovaného] se vzdal svého zákonného předkupního práva k převáděným spoluvlastnickým podílům…“ 9. Za popsaného situace proto v důsledku aplikace § 579 odst. 1 o. z. nelze nárok žalobkyni, jenž vychází ze zpochybnění platnosti části jí uzavřené smlouvy shora ohledně převodu spoluvlastnického podílu k pozemním komunikacím v areálu bývalé [anonymizována dvě slova] [obec], přiznat, neboť v opačném případě by jinak žalobkyně z tohoto svého nepoctivého (k tomu viz níže) jednání měla výhodu, čemuž právě zabraňuje zmíněný paragraf. 10. V neposlední řadě by nárok žalobkyně nemohl být přiznán i z toho důvodu, neboť by se to (v konečném důsledku) příčilo dobrým mravům. Není totiž v demokratickém právním státě přípustné založit nárok z nemravného uplatňování, tj. v situaci, kdy dotčený účastník dokonce sám koncipuje text smlouvy, který následně v přítomnosti advokáta uzavře a posléze uplatňuje neplatnost svého právního jednání a z toho pak vyvozuje svůj dílčí nárok vůči třetí osobě, která však v dobré víře vycházela z presumovaného důsledku původního právního jednání, sama se vzdala předmětného předkupního práva, to vše za situace, kdy převodce – v daném případě [anonymizována dvě slova] [obec] – rovněž v dobré víře přistupovalo k uzavření této smlouvy s žalobkyní, což by zcela jistě neučinilo, pakliže by žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy formulovala svůj nynější žalobní názor ohledně absolutní neplatnosti převodu spoluvlastnického práva k předmětným komunikacím. 11. Z těchto všech důvodů proto soud, veden ideou spravedlnosti, nemohl žalobě ohledně posledního žalobního nároku žalobkyně vyhovět a nezbylo, než žalobu zamítnout. 12. Pokud jde o náklady řízení, soud výrokem II. přiznal žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 49 902,80 Kč, a to na základě následujícího právně aplikačního posouzení. 13. Žalobkyně podanou žalobou (dne 29. 4. 2020) uplatnila proti žalovanému celkem tři následující žalobní nároky: 14. Zaprvé (nárok č. 1) se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení (dále již„ BO“) za užívání bez právního důvodu pozemků st. p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] části pozemku p. [číslo] (o výměře 2 541 m²), které leží v k. ú. [obec] (dále budou pozemky již uváděny pouze parcelními čísly bez odkazu na uvedené k. ú.) za období od ledna 2019 do března 2020, a to v celkový výši 254 856 Kč. 15. Zadruhé (nárok č. 2) se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání BO za užívání bez právního důvodu příjezdové komunikace na pozemcích žalobkyně – p [číslo] p. [číslo] a to v celkové výši 3 645 Kč. 16. Zatřetí (nárok č. 3) se žalobkyně po žalovaném domáhala vyklizení pozemku p. [číslo]. 17. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala zaplacení částky (nároky č. 1 a č. 2) ve výši 208 975 Kč, přičemž následně – podáním, doručeným zdejšímu soudu dne 26. 5. 2000 (č. l. 44) - co do částky 7 500 Kč vzala žalobu zpět s odůvodněním, že až po podání žaloby zjistila, že žalovaný dne 28. 4. 2020 uhradil žalobkyni částku ve výši 7 500 Kč. 18. Soud usnesením ze dne 16. 7. 2020, č. j. 6 C 78/2020-52, řízení ohledně částky 7 500 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 7 500 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení zastavil (uvedené usnesení nabylo právní moci dne 11. 8. 2020). 19. Soud konstatuje, že ohledně tohoto částečného zastavení řízení nelze přičítat procesní zavinění žalovanému, který navíc předmětnou platbu provedl ještě před podáním žaloby, zejména však odmítl žalobní tvrzení o vzniklém bezdůvodném obohacení za užívání předmětných pozemků; této právní obraně žalovaného nakonec přisvědčil soud ve shora již cit. částečném rozsudku (k tomu srov. ještě odůvodnění níže). 20. Částečným ro