7 C 224/2022-47 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 18 359,80 Kč, z titulu smluvní pokuty sjednané smlouvou o úvěru [číslo] kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum]. V článku 6.5 smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s plněním ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. 2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele před poskytnutím úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně posouzena na základě údajů uvedených samotným žalovaným ve formuláři hodnocení klienta a dále dokladů o příjmech klienta a výpisů z databáze SOLUS a NRKI. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení. Pravidelný příjem žadatele byl zjištěn z pracovní smlouvy a výplatních pásek za květen až červen 2017. Dále byly žadatelem poskytnuty informativní výpisy z bankovního úču. Žadatel dále uvedl, že nemá žádné předchozí úvěry ve stavu žalobního vymáhání. Na základě zjištěných informací rozhodla žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru dne [datum]. Platebním rozkazem Okresního soudu Brno – venkov č.j. [spisová značka] ze dne 14. 9. 2019 byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni dluh ze smlouvy o úvěru a smluvní pokutu z nové jistiny úvěru do [datum]. 3. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty sjednané smlouvu o úvěru ve výši 0,1 % denně z částky 59 978,12 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši odpovídají limitům stanoveným §122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru 18 359,80 Kč. Ke dni podání žaloby nebylo žalovaným ničeho zaplaceno, ani na základě předžalobní výzvy. 4. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 5. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu ve Vyškově je dána v souladu s ustanovením kapitoly II. oddílu 1, článku 7, odstavec 1, písmeno b), odrážka druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis), dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 6. K jednání nařízenému ve věci dne [datum], se žalovaný nedostavil. Zástupce žalobkyně se dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť, jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou. 7. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy: záznamem o hlášení k pobytu ze dne [datum], kopií průkazu o povolení k pobytu žalovaného na území ČR, smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum], platebním rozkazem Okresního soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 14. 2. 2019, předžalobní výzvou ze dne [datum] a poštovním podacím archem ze dne [datum]. 8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu: 9. Žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem 138,18 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po 5 927 Kč. Úvěr byl zesplatněn [datum] pro porušení povinnosti žalovaného hradit splátky. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 10. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně na základě informací poskytnutých klientem a uvedených v kartě hodnocení klienta. Dále prověřila žalovaného v registru SOLUS a NRKI, insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů totožnosti, vše s negativním výsledkem. Žalobkyně vycházela z údajů ve formuláři hodnocení klienta, dle kterých byl příjem žadatele ze mzdy 17 961 Kč, měsíční náklady činily 8 809 Kč, tyto náklady tvořily částka 3 410 Kč odpovídající životnímu minimu a další výdaje uvedené žalovaným. Příjem žalovaného byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek za květen – červen 2017. Dále měla žalobkyně k dispozici informativní výpisy z bankovního účtu žadatele. Volné zdroje ke splácení byly stanoveny ve výši 8 155 Kč. Kartu hodnocení klienta, ani pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu žalobkyně k důkazu nepředložila. 11. Z lustrace v informačním systému ISZR soud zjistil, že žalovaný je cizí státní příslušník, státní občanství Slovensko. Je ženatý od [datum] a má tři děti (ročník 2017, 2018 a 2020). Ke dni sjednávání úvěru byl tedy žalovaný ženatý a měl jedno dítě ([datum narození]). Soud důvodně předpokládá, že manželka žalovaného byla v té době na mateřské dovolené. 12. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 18. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek N