7 C 270/2022-52 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. V odůvodnění uvedla žalobkyně, že se žalovaným uzavřela dne , datum, rámcovou smlouvu číslo , hodnota, , na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet číslo , č. účtu, . Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek číslo , hodnota, k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši , částka, . Dne , datum, bylo žalovanému poskytnutí kontokorentu schváleno a umožněno čerpání na běžném účtu žalovaného. Žalovaný porušil smluvní povinnosti a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil a žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, od , datum, do zesplatnění a dále smluvní úrok ve výši 8,5 % ročně od , datum, a zákonný úrok z prodlení. Schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr byla žalobkyní posouzena z informací žalovaného v žádosti o úvěr a z lustrace žalovaného v BRKI/NRKI, dále v z informací společností skupiny PPF a dotazem do insolvenčního rejstříku. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval.2. Soud se v rámci zkoumání podmínek řízení dle ustanovení § 103 občanského soudního řádu zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu a uzavřel, že na daný případ dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení). Dle článku 4 odstavce 2 nařízení Brusel I bis se na „Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky.“ Místní příslušnost je tak třeba určit dle vnitrostátních předpisů bez ohledu na cizí prvek.3. V rámci zkoumání podmínek řízení dle ustanovení § 103 občanského soudního řádu se soud zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu a dospěl k závěru, že příslušnost k projednání věci je dána podle kapitoly II. oddílu 1, článku 5 odstavec 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení), dle kterého osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle oddílu 2 článku 17 odst. 1 písm. c) Nařízení, ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7 c), ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky s povoleným pobytem na adrese , adresa, . Od , datum, je žalovaný zapsán jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona v živnostenském rejstříku a má na území ČR stále platné živnostenské oprávnění s adresou sídla , adresa, . Soud uzavřel, že ke dni sjednávání, uzavření a plnění smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež je předmětem řízení, měl žalovaný bydliště na území ČR a že je dána jeho pravomoc ve věci rozhodnout.4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.6. Soud ve věci provedl dokazování listinami –formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehledem čerpání a splácení kontokorentu, rámcovou smlouvou číslo , hodnota, ze dne , datum, , obchodními podmínkami, dodatkem číslo , hodnota, k rámcové smlouvě číslo , hodnota, ze dne , datum, , podmínkami pro používání kontokorentu, výpisem z běžného účtu na jméno žalovaného za období březen až prosinec 2021, předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání žalovanému poštou dne , datum, , scoringem žádostí žalovaného, úvěrovou zprávou ze dne , datum, .7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil shodný závěr o skutkovém stavu:8. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu, kterou se zavázala poskytovat žalovanému služby běžného účtu a debetní karty. Dodatkem číslo , hodnota, ze dne , datum, k uvedené smlouvě byl žalovanému poskytnut úvěr s možností přečerpání běžného účtu žalovaného ve výši limitu , částka, . Dodatkem byl sjednán úrok kontokorentu sazbou 18,9 % ročně a povinnost splatit kontokorent do jednoho roku od data prvního čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání. Žalovaný úvěr čerpal v rozmezí březen až květen 2021. Dle výpisu z běžného účtu za období březen až listopad 2021 pak s přihlédnutím k počátečnímu zůstatku , částka, žalovaný vyčerpal celkem , částka, a v uvedeném období zaplatil celkem , částka, . Z výpisu z běžného účtu za období březen až listopad 2021 nevyplývá žádný pravidelný příjem žalovaného. Přípisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení všech dluhů z kontokorentu ve výši , částka, nejpozději do , datum, , z důvodu prodlení s úhradou, s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.9. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací žalovaného a lustrací registru NRKI, BRKI a insolvenčního rejstříku. Ze scoringu žádostí žalovaného soud zjistil, že žalovaný žádal o další půjčky po uzavření předmětné smlouvy o kontokorentu, a to , datum, a , datum, , tyto žádosti mu byly zamítnuty. Dále je zde uvedeno, že žalovaný žije sám v nájmu, počet vyživovaných osob je uveden 2 a celkem splácí , částka, . Z úvěrové zprávy k osobě žalovaného vyplývá, že žalovaný nebyl nalezen v registru BRKI. Výdaje žalovaného nejsou nijak specifikovány. Údaj o příjmech žalovaného zcela absentuje.10. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Dle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujedn