7 C 385/2022-52 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 13 324 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 500 Kč, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 520 Kč, poplatkem za volitelnou službu„ [anonymizována dvě slova]“ 110 Kč, poplatkem za službu„ [anonymizováno]“ 165 Kč a poplatkem za volitelnou službu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ 29 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně nahlédla do databází registrů NRKI/BRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a dále vycházela z informací žadatele o úvěr, které ověřila náhledem na bankovní účet dlužníka a z předloženého výpisu z účtu a výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem a dále lustrací dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra. 2. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 10 500 Kč jako jistiny dluhu z úvěru, dále 2 520 Kč jako dlužného poplatku za poskytnutí úvěru, částky 110 Kč za poplatek„ [anonymizována dvě slova]“, částky 165 Kč za poplatek za službu„ [anonymizováno]“ a částky 29 Kč za volitelnou službu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 13 324 Kč od [datum] do [datum], částku 3 045 Kč jako účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a zákonný úrok z prodlení. 3. Žalovaný se k výzvě soudu ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud provedl dokazování listinami: údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, sazebník, všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním osobních údajů autorizace ověření totožnosti ze dne [datum], obecné principy posuzování a filozofie Společnost, výpis posouzení úvěruschopnosti, fotokopie občanského průkazu, identifikované příjmy, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum], z nichž učinil následující skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 10 500 Kč na jeho bankovní účet. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splatit nejpozději do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 520 Kč, poplatkem za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč měsíčně, poplatkem za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč měsíčně a poplatkem za službu„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ ve výši 29 Kč měsíčně. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací získaných od žalovaného a dále lustrací v registrech dlužníků. Žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žadatele ve výši 27 200 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. Dle výpisu o posouzení úvěruchopnosti zjistila žalobkyně jako poskytovatel úvěru, že žalovaný má čistý měsíční příjem 27 200 Kč, počet členů ve společnosti je 2, pravidelné měsíční výdaje domácnosti uvedené spotřebitelem činí 12 000 Kč, výše vypočítaných minimálních výdajů činí 7 605 Kč, disponibilní příjem činí 14 500 Kč. 7. Soud vyzval žalobkyni, aby doložila listiny k prokázání svých žalobních tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobkyně na výzvu reagovala pouze tím, že doložila výpis (patrně z účtu žalovaného) za dobu od 4. 3. 2021 do 7. 3. 2021. Úvěr byl poskytnut v červenci 2021. 8. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 9. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 14. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude