7 C 391/2022-44 — Okresní soud ve Vyškově

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum], domáhala se žalobkyně zvýšení výživného, které bylo naposledy určeno rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově číslo jednací [číslo jednací] ze dne 10. 9. 2003, částkou 300 Kč. Žalobkyně uvedla, že navštěvuje Střední školu [anonymizována čtyři slova] [obec] Náklady spojené se školou jsou ve výši 431 Kč čtvrtletně. Žalobkyně má potíže se zrakem, vznikají i náklady na dioptrické brýle. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 občanského soudního řádu, tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Na základě předložených písemných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že naposledy bylo rozhodováno o výživném rozsudkem zdejšího soudu číslo jednací [číslo jednací] ze dne 10. 9. 2003, který nabyl právní moci dne [datum]. Výživné bylo stanoveno ve výši 300 Kč měsíčně. V době rozhodování byl otec nezaměstnaný, v evidenci Úřadu práce. 5. Žalobkyně je ve školním roce 2022 žákyní třetího ročníku denního studia zahradnické práce na Střední škole [anonymizována čtyři slova] [obec]. 6. Žalovaný není veden jako zaměstnanec organizací evidovaných u ČSSZ, není rovněž v evidenci OSVČ. Nebylo zjištěno, že by byl jmenovaný přihlášen k nemocenskému pojištění, dávky nemocenského pojištění mu nejsou vypláceny. Žalovaný není ani poživatelem žádného důchodu. 7. Žalovanému nejsou přiznány ani vypláceny žádné nepojistné sociální dávky z Úřadu práce ČR. Naposledy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na KoP [jméno] v roce 2006. Žádné dávky SSP ani hmotné nouze nepobírá. 8. Matka žalobkyně v písemném vyjádření uvedla, že nepracuje, protože se stará o svého syna s autismem. Pobírá přídavky na děti ve výši 5 300 Kč. Mimo [jméno] a [jméno], má ještě vyživovací povinnosti, a to na dvojčata. 9. Žalobkyně v účastnické výpovědi uvedla, že po ukončení základní škody nastoupila na učební obor do [obec], kde pořád studuje, už sedmým rokem, protože ji to baví. Má tři roky cukrářku, pak tři roky zahradníka a teď dělá první rok cukrovinkářku. Žádný výdělek nemá, protože má školu. 10. V souladu s ustanovením § 910 odstavec 1 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ustanovení § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 11. Podle ustanovení § 913 odstavec 1 a 2 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, v k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 12. Dle ustanovení § 915 odstavec 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 13. Při rozhodování se soud zcela řídil Nálezem Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 1241/12 ze dne 13. 3. 2013, ze kterého vyplývá, že pro nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních, tedy na konkrétních skutkových zjištěních založených rozměrů každé soudem projednávané věci. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti učinit vše pro nalezení spravedlivého řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Spravedlnost musí být v procesu, kterým soud interpretuje a aplikuje právo, vždy přítomna jako hodnotový činitel, neboť nad každým utvářením soudního rozhodnutí klene se dvojí imperativ: rozhodnutí musí být nejen zákonné, ale především spravedlivé. Úkolem soudu je rozpoznat skrze zákon spravedlnost. 14. V daném případě bylo provedeným dokazováním zjištěno, a to potvrzením o studiu, že žalobkyně byla sice řádnou žákyní třetího ročníku zahradnické práce na Střední škole [anonymizována čtyři slova] [obec], kde ukončila studium ve školním roce 2022 /2023. Nyní, jak sama uvedla, učí se prvním rokem na cukrovinkářku, když ještě před zahradnicí se učila cukrářkou. Jediný důvod pro stálé„ učení“ uvedla,„ že ji to baví“. 15. Vyživovací povinnost rodičů k dětem zakotvená v ustanovení § 85 zák. č. 94/1963 Sb. (zákon o rodině, nyní v § 910 občanského zákoníku) není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. Soud, který posuzoval vyživovací povinnost příliš formalisticky, analogicky aplikoval na věc nesprávný právní předpis, přičemž se důsledně nezabýval posouzením z hlediska adekvátní právní normy, porušil právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, přičemž v důsledku porušení tohoto základního práva vedlo i k porušení čl. 32 odst. 4 Listiny (viz Ústavní nález II. ÚS 2155/09 ze dne 24. listopadu 2009). 16. Při posuzování vyživovací povinnosti otce ke stěžovatelce je však třeba prioritně vycházet z ustanovení § 85 zák. č. 94/1963 Sb. (dále jen zákon o rodině), dle něhož vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Vyživovací povinnost rodičů k dětem tedy není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. V případě, že dítě, byť zletilé, pokračuje ve studiu (dokončuje studium), které zvyšuje úroveň jeho vzdělání, a tím i jeho šance na pracovním trhu, jedná se o soustavnou přípravu na budoucí povolání (viz Ústavní nález II. ÚS 2155/09 ze dne 24. listopadu 2009). 17. Jak sama žalobkyně uvedla, nejedná se u ní žádné zvyšování úrovně vzdělání, ale pouze o další učební obor. Důvod, že ji učení baví, není důvodem pro trvání vyživovací povinnosti. 18. Po zhodnocení všech předložených důkazů dospěl soud k závěru, že důvody pro zvýšení výživného, nejsou dány. Nebylo prokázáno, že by žalovaný byl výdělečně činný, zprávy z Úřadu práce a OSSZ uvádějí, že žalovaný není nikde zaměstnán, není ani OSVČ, nepobírá nemocenskou, ani žádnou podporu. S ohledem na dále uvedené, soud jeho výdělkové možnosti dále nezkoumal. 19. Žalobkyně však ukončila učební obor cukrářka již před čtyřmi lety a mohla se zapojit do pracovního procesu. Nelze přičítat k tíži žalovaného, že žalobkyně se poté rozhodla ještě pro jiný učební obor, zcela odlišný, a to zahradnice a nyní další, již třetí učební obor cukrovinkářka. Vyživovací povinnost rodičů trvá pouze do doby, než je dítě schopno samostatné obživy. Tato doba již nastala není žádný důvod pro zvýšení výživného a pokud je žalovaný stále hradí, je dán důvod pro jeho zrušení. 20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je schopna se sama živit, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 150 občanského soudního řádu s ohledem na předmět sporu. 22. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že žalobkyně je schopna sama se živit. 23. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že nejsou dány podmínky pro zvýšení výživného. 24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 150 občanského soudního řádu s ohledem na předmět sporu.