7 C 46/2023-46 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy. Tuto smlouvu však není žalobkyně schopna soudu doložit, a proto se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, když dne [datum] poskytl původní věřitel žalovanému částku 20 000 Kč převodem na účet žalovaného u [právnická osoba] a žalovaný do dnešního dne uvedenou částku nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum]. 2. K výzvě soudu ze dne [datum] žalobkyně doplnila skutková tvrzení, co do prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. V podání ze dne [datum] uvedla, že úvěruschopnost žadatele prověřoval původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS NRKI a BRKI, výstupy těchto databází žalobkyně soudu nepředložila. 3. Žalovaný se na výzvu soudu, ve věci nevyjádřil. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Ve věci byly předloženy listinné důkazy: smlouva o spotřebitelském úvěru bez podpisu dlužníka, všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce, podací lístek ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzva k úhradě ze dne [datum], zpráva [právnická osoba] o majiteli bankovního účtu. 6. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne [datum] zápůjčku ve výši 20 000 Kč bankovním převodem na účet číslo [bankovní účet], jako spotřebitelský úvěr. Vlastníkem předmětného bankovního účtu je žalovaný. Žalovaný na svůj dluh ze zápůjčky ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 7. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 8. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastoupenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Soud dodává, že smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky dlužníkovi. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazkový právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci dlužníkovi se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně (resp. její právní předchůdce) splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). 14. Povinností věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. 15. Soud ve vztahu k předmětné smlouvě o zápůjčce s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila ničeho k prokázání splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením smlouvy. Poskytovatel úvěru nevyvinul žádnou aktivitu směrem ke zjištění příjmů žadatele ani jeho základních výdajů. 16. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) poskytnuté žalovanému dne [datum], v důsledku čehož je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 17. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 20 000 Kč, bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 20 000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. 18. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. 19. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedosta