6 C 93/2024-85 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 46 534,54 Kč s příslušenstvím jako dluhu žalovaného ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 6. 4. 2016. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do úvěrového limitu ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Žalovaný byl dle smlouvy oprávněn čerpat úvěr opakovaně. Úvěr měl být splácen se smluvním úrokem ve výši 18,90 % ročně, případně s dalšími poplatky dle ceníku. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně neplnil, když ani přes opakované výzvy nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na jeho účtu. Žalobkyně proto dne 4. 5. 2023 převedla svou pohledávku na evidenční účet pohledávek a vyzvala žalovaného k neprodlenému vyrovnání dlužné částky. Žalobkyně požaduje uhrazení částky 46 534,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 096 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 793,76 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 46 534,54 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 46 534,54 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně k výzvě soudu doložila způsob výpočtu kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení. K výzvě soudu se žalobkyně rovněž vyjádřila k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela z informací získaných od žalovaného a ověření informací nahlédnutím do informačních registrů o bonitě a důvěryhodnosti klienta, dále měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalovaného, přičemž již před uzavřením předmětné smlouvy o kontokorentním úvěru žalobkyně v minulosti poskytovala žalovanému kontokorentní úvěry (od roku 2001), kdy tento dlouhodobě neměl problém s čerpáním a hrazením daného úvěrového produktu. Žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného z roku 2010, žádost o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 30. 1. 2001, dále pak výpisy z účtu žalovaného od dubna 2015 do května 2023. Žalovaný ani po zaslání předžalobní výzvy na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.3. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 6. 4. 2016 (na č. l. 15 spisu), jejímž podpisem byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, a ze samotné smlouvy o kontokorentním úvěru (dále také jen „smlouva o úvěru“, na č. l. 16 spisu) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným ujednání, na jehož základě se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku společně s úrokem z úvěru ve výši 18,90 % ročně splatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Mezi smluvními stranami bylo rovněž ujednáno, že žalobkyně je v případě prodlení oprávněna požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši.4. Z dopisu „připomenutí informace o dluhu na účtu blokovaném exekucí“ ze dne 7. 3. 2023 (na č. l. 32 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn žalobkyní, že pokud nevyřeší exekuci a jeho účet bude nadále ke dni 30. 4. 2023 vykazovat dluh po splatnosti, bude po něm žalobkyně požadovat mj. splacení celého kontokorentu.5. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 5. 5. 2023 (na č. l. 33 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o tom, že pohledávka za žalovaným byla z jeho účtu převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Nepovolené přečerpání činí 46 534,54 Kč a je úročeno 15% úrokem z prodlení.6. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2015 do 31. 5. 2023 (první strany vytisknuty na č. l. 35-47 spisu) soud zjistil, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici údaje o příjmech a výdajích žalovaného, přičemž žalovaný dosahoval pravidelného příjmu. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2010 do 31. 10. 2010 (na č. l. 64-73 spisu) soud zjistil, že žalobkyně měla rovněž tyto výpisy k dispozici před uzavřením smlouvy, navíc žalovanému již v roce 2010 kontokorentní úvěr poskytovala, kdy tento jej splácel.7. Z žádosti p poskytnutí kontokorentu (na č. l. 74 spisu) soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni již dne 30. 1. 2001 o kontokorentní úvěr s limitem 25 000 Kč, přičemž tento kontokorent byl schválen, což dokládá i smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 30. 1. 2001 (na č. l. 75 spisu).8. Z podkladů pro soudní řízení (na č. l. 48 spisu) soud zjistil, že dne 3. 5. 2023 došlo k zesplatnění částky 46 534,54 Kč, která byla dále úročena zákonným úrokem z prodlení, který ke dni 3. 1. 2024 činil celkem 4 793,76 Kč a úrokem, který k 31. 12. 2023 činil celkem 4 096 Kč.9. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2023 (na č. l. 54 spisu) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání. Výzva byla zaslána na poslední známou adresu žalovaného (viz poštovní podací arch na č. l. 55 spisu).10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 4. 2016 uzavřena platná smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému i opakovaně částku až do výše 40 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit vždy do jednoho roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána. Žalovaný však sjednaný úvěr nehradil řádně a včas, a tak žalobkyně dne 4. 5. 2023 převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.12. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.16. Co se týče právního posouzení závěru o skutkovém stavu, uvádí soud, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit úroky ve výši 18,90 % ročně. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaného je žalobkyně oprávněna zesplatnit úvěr. Pokud se tedy žalobkyně domáhá po žalovaném platební povinnosti odpovídající výši poskytnutého úvěru sníženého o platby uhrazené žalovaným, úroků (částečně kapitalizovaných a snížených na 15 % ročně), poplatků a úroků z prodlení (rovněž částečně kapitalizovaných), je její nárok důvodný a soud podané žalobě zcela vyhověl.17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. V dané věci byla plně úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení § 14b, ze kterého ostatně vcházela i sama žalobkyně při vyčíslení nákladů v návrhu na zahájení řízení. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 500 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a zaslání výzvy k pl