7 C 193/2025-39 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu se smluvním úrokem dle smlouvy. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet, na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Uvedené informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného.2. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu:6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že dne , datum, požádal žalovaný o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, na neočekávané výdaje. V žádosti uvedl, že je svobodný, žije v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost a nevlastní auto. Dále uvedl, že je zaměstnán u firmy , právnická osoba, ve Vyškově s příjmem 19 516 Kč čistého, další příjem tvoří invalidní důchod ve výši 5 582 Kč, uvedené informace byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a výměrem invalidního důchodu. Dále je uveden další příjem domácnosti , částka, bez další specifikace. Dále žadatel uvedl, že nemá žádné předchozí závazky, a jeho výdaje byly stanoveny odhadem ve výši , částka, . Žadatel uvedl, že nemá bankovní účet.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, dne , datum, . Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni dlužnou částku s poplatkem ve výši , částka, . Celkovou částku , částka, se žalovaný zavázal splácet formou 52 týdenních splátek po , částka, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dne , datum, . Dle přílohy této smlouvy byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo , hodnota, řádek 1038 strana 14/20. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně přípisem ze dne , datum, .9. Žalovanému byla dne , datum, zaslána výzva k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání.10. Smluvní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy.11. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.15. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného.17. Žalobkyně uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž odkázala na informace uvedené v zákaznické kartě. Z karty plyne, že poskytovatel vycházel z příjmu žadatele ve výši 27 098 Kč, tento příjem však zůstal v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty k ověření. Výdaje žalovaného byly stanoveny jako odhadované. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, jak k částce dospěla, případně jak si tento výdaj ověřila, z čehož lze usuzovat, že se spoléhala čistě na tvrzení žadatele o úvěr a dle závěru soudu se jedná o zmechanizovaný systém vyjádření jakýchsi fiktivních nákladů oprávněnou zřejmě předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr (více viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 12 Co 309/2020-140). Předchozí dluhové zatížení žadatele nebylo prověřováno vůbec. Soudu není zřejmé, na základě jakých úvah si poskytovatel úvěru učinil závěr, že je žadatel dostatečně solventní, aby byl schopen poskytovanou půjčku řádně splácet, pokud neměl jakýkoli podložený přehled o jeho výdajích. Žalobkyně se stran výdajů spokojila toliko s informacemi od žadatele, které však nijak nezkoumala ani neověřovala. Za popsaného stavu nemohla mít žalobkyně, resp. poskytovatel úvěrů, odůvodněnou důvěru v to, že bude úvěr řádně splacen.18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka.19. S ohledem na uvedený závěr soud posoudil smlouvu o úvěru číslo , hodnota, uzavřenou dne , datum, jako neplatnou a v důsledku toho je žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.20. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění , částka, . Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil , částka, . Žalovaný toto tvrzení nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni , částka, a soud jej k zaplacení této částky zavázal.21. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 občanského soudního řádu věta za středníkem. Soud v souladu s možností danou mu citovaným ustanovením zákona upravil splatnost tak, aby poskytl žalovanému možnost dluh zaplatit dobrovolně, přihlédl přitom k porušení povinnosti na straně poskytovatele úvěru a k výši