10 C 26/2026-94 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 13 828 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru, kdy mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 19. 3. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (www., Anonymizováno, .cz), na základě které byla žalovanému bezhotovostně na účet č. , č. účtu, poskytnuta dne 19. 3. 2024 částka 8 000 Kč. Tato částka měla být žalovaným vrácena nejpozději v době ukončení smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl upomínán, a následně došlo ke zesplatnění celého úvěru dne 20. 7. 2024. Na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka byla dne 2. 6. 2025 postoupena právním předchůdcem žalobkyně na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , touto společností byla pohledávka následně dne 10. 6. 2025 postoupena na žalobkyni. K výzvě soudu ohledně posouzení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla ověřena z veřejně dostupných databází a prohlášení žalovaného, avšak tato tvrzení nijak nedoložila. Žalobkyně v návrhu uvedla, že pokud by soud neměl její nárok z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje tento nárok v části jistiny žalované částky posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:4. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru na dobu neurčitou s úvěrovým limitem 30 000 Kč, který měl být splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši úroku přirostlého za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během úvěru, nejpozději při ukončení smlouvy. Dle odst. VI. Odst. 6.2 smlouvy o úvěru je v případě prodlení žalovaného po dobu dva měsíce nebo delší právní předchůdce žalobkyně oprávněn úvěr v celé výši zesplatnit. Úroková sazba činila 40 % měsíčně. V případě opožděné platby byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Částka úvěru měla být zaslána na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.5. Z výpisu účtu žalovaného soud ověřil provedení platby, kdy právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 19. 3. 2024 zaslal částku ve výši 8 000 Kč.6. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 19. 7. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o předčasné splatnosti úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek obsahujícího pohledávku za žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno dopisem ze dne 20. 7. 2025.8. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného.9. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru a právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku v celkové výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku a úrok vrátit pravidelnými měsíčními splátkami, přičemž úvěr se stal splatným dne 20. 7. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku na žalobkyni.10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze zčásti důvodná.11. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.12. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.13. Dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.19. Mezi smluvními stranami byla ujednána smlouva o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou zákonnou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž žalobkyně dané nedoložila ani přes výzvu soudu. Vzhledem k tomu, že dle výše uvedeného právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a i s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi (např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) je smlouva absolutně neplatná. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení požadované žalobkyní, tedy 8 000 Kč. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. Žaloba byla naopak zamítnuta pro smluvní úrok v kapitalizované výši 3 200 Kč, smluví pokutu ve výši 2 628 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 200 Kč od 20. 7