11 C 102/2025-60 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou podanou u soudu dne 28. 7. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 84 673,49 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení s následujícím odůvodněním. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , akciová společnost, s žalovaným uzavřela dne 28. 2. 2020 smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému částku 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 626 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaný úvěr splácel průběžně od března 2020 do března 2024, od dubna se platební morálka žalovaného zhoršila. Pro neplnění povinností se úvěr stal splatným dne 31. 8. 2024. Právní předchůdce žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou s účinností k 1. 11. 2023. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou.2. K výzvě soudu, týkající se podkladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně pouze podáním ze dne 22. 10. 2025 uvedla, že prověření přikládají přílohou. Dále žalobkyně uvedla že žalovaná částka obsahuje 63 511,55 Kč jistinu, úrok z úvěru 11 466,50 Kč, zákonný úrok z prodlení 7 265,44 Kč a z poplatku 2 430 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný k tomuto neměl námitek a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Z formuláře pro standardní informace, z žádosti o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru, předmětem byla částka 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 626 Kč, roční úroková sazba činila 13,58 %, počet splátek 84. Z dopisu ze dne 2. 3. 2020 bylo zjištěno, že žádost žalovaného o úvěr byla schválena.6. Z údajů pro posouzení žádosti bylo zjištěno, že žalovaný byl dotazován na své poměry k úvěru., žalovaný uvedl, že počet vyživovaných dětí 0, žalovaný žije v nájmu, žalovaný je zaměstnán s průměrným měsíčním příjem 30 000 Kč, celkové měsíční náklady 5 000 Kč.7. Z protokolu o prověření bylo zjištěno, že u žalovaného bylo počítáno s příjem 29 998 Kč a se splátkovým zatížením 9 126 Kč.8. Z všeobecných obchodních podmínek, z produktových podmínek a ze sazebníku nebyly zjištěny žádné podstatné informace pro věc.9. Z notářského výpisu, z čestného prohlášení, z dopisu ze dne 2. 11. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.10. Z dopisu ze dne 29. 4. 2024, z 13. 5. 2024 a z 24. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl upozorněn na nedoplatek ke smlouvě.11. Z dopisu ze dne 31. 8. 2024 bylo zjištěno, že úvěr byl zesplatněn pro neplnění povinností ze smlouvy.12. Z přehledu poplatků bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému účtovala poplatky za neplacení závazků.13. Z dopisu ze dne 16. 4. 2025 a z kopie obálky bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby.14. Z vyplacení úvěru, z přehledu úroků, ze seznamu splátek, ze splátkového kalendáře a ze stavu úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byl vyplacen úvěr 120 000 Kč a žalovaný splatil 56 488,45 Kč.15. Závazkový vztah se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.16. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.17. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.18. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.19. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.20. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.21. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.22. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.23. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.24. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.25. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.26. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.27. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.28. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.29. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.30. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.31. Podle ust