6 C 177/2025-32 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou podepsanému soudu (dále již „soud“) dne 4. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 27 269 Kč s příslušenstvím, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 17. 5. 2024. Žalovaná částka se sestávala z dlužné jistiny a poplatku ve výši 20 286 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 483 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 20 286 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala procesně nečinná.3. Soud z dokazování učinil následující dílčí skutková zjištění:4. Účastnice dne 17. 5. 2024 uzavřely smlouvu o zápůjčce, dle které žalobkyně zapůjčila žalované částku ve výši 15 500 Kč za dále ve smlouvě specifikovaných podmínek, a žalovaná se zavázala žalobkyni tyto zapůjčené peníze splatit společně s poplatkem nejpozději do 8. 6. 2024. Peníze tedy žalobkyně zapůjčila žalované na dobu kratší než jeden měsíc (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 10 a násl.).5. Podle smlouvy ad 4 žalobkyně dne 17. 5. 2024 převedla bezhotovostně částku 15 500 Kč žalované na její účet č. , č. účtu, (zjištěno z bankovního výpisu na č. l. 16).6. Žalobkyně před poskytnutím zápůjčky žalované posuzovala její úvěruschopnost dle podkladů vyplněných žalovanou či nahlédnutím do přístupných databází.7. Z úředního záznamu na č. l. 29 plyne a soud dále uvedené skutečnosti zohlednil jako relevantní při rozhodování této věci, že žalovaná v informačním systému soudu (ISAS) vystupuje v procesním postavení žalované nebo povinné v dále uvedených věcech, které jsou vedeny u zdejšího soudu, ať již jde o věci vyřízené či dosud nevyřízené:8. 1) sp. zn. 3 C 59/2025, o zaplacení částky 45 122,82 Kč s příslušenstvím, 2) sp. zn. 3 C 60/2025, o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím, 3) 10 C 51/2025, o zaplacení částky 69 294,47 Kč s příslušenstvím, 4) sp. zn. 3 C 172/2025, o zaplacení částky 92 584,84 Kč s příslušenstvím, 5) sp. zn. 7 C 238/2025, o zaplacení částky 17 565 Kč s příslušenstvím, 6) sp. zn. 25 EXE 1959/2025, exekuce, 7) sp. zn. 3 C 226/2025, o zaplacení částky 35 698,34 Kč s příslušenstvím, 8) sp. zn. 7 C 5/2025, o zaplacení částky 24 769 Kč s příslušenstvím, 9) sp. zn. 24 EXE 1029/2026, exekuce, 10) sp. zn. 7 C 8/2026, o zaplacení částky 32 420 Kč s příslušenstvím, 11) sp. zn. 25 EXE 1049/2026, exekuce.9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 5. 2024 téhož dne poskytla (bezhotovostním převodem na účet žalované) žalované zápůjčku ve výši 15 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni splatit nejpozději do 8. 6. 2024 včetně splnění dalších smluvních ujednání. Žalovaná však ke dni podání žaloby žalobkyni ničeho z této smlouvy neuhradila. Žalobkyně před poskytnutím této zápůjčky nedůsledně posoudila úvěruschopnost žalované.10. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že si vyžádala informace o rodinných pracovní, příjmových a výdajových poměrech žadatele.11. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.16. Soud i v této věci byl povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a jeli to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru.18. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely smlouvu o zápůjčce jako spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit.19. Žalobkyně ke splnění povinnost prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr dle smluvního ujednání splácet, tzv. úvěruschopnost žalované uvedla že tuto splnila vyžádáním informací o rodinných pracovních příjmových výdajových a jiných relevantních poměrech a jejich ověřením na základě dokumentů vyžádaných od žalované, avšak k žalobě nepřipojila žádné důkazy, které by prokazovaly, že tuto svou verifikační povinnost splnila.20. Soud z důvodu nehospodárnosti řízení již nevyžadoval od žalobkyně předložení dalších listin, neboť objektivním faktem, který plyne z ad 8 je, že v době uzavření smlouvy o zápůjčce, žalovaná objektivně nebyla schopna splatit zapůjčenou částku, neboť byla již v dluhové spirále, čemuž svědčí množství nyní proti žalované vedených řízení, včetně exekucí na její majetek.21. Z ad 20 tedy plyne, že žalobkyně byla před poskytnutím smlouvy v této věci, respektive před poskytnutím zápůjčky žalované zcela nedůsledná, neboť pokud by poměry žalované řádně verifikovala, zcela jistě by zjistila, že žalovaná je platebně insolventní a čelí značnému množství závazků, které není schopna splácet.22. Soud proto dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalované. V souladu s uvedeným závěrem pak soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou a v důsledku toho je žalovaná povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 15 500 Kč, když ve zbytku soud žalobu z vyložených důvodů zamítl.23. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která je plně reflektována v poměrech zdejšího soudu, nutno pak uvést, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka