7 C 272/2025-40 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši , částka, , v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje kapitalizované úroky 12 % ročně ve výši , částka, , poplatek za zpracování smlouvy ve výši , částka, a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet, na základě vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Uvedené informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě.2. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, , dlužné smluvní pokuty , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu:6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že dne , datum, požádal žalovaný o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, na vybavení domácnosti. V žádosti uvedl, že je svobodný, žije v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost a nevlastní auto. Dále uvedl, že je zaměstnán jako operátor u firmy , Anonymizováno, ve Vyškově s příjmem , částka, čistého, uvedená informace byla ověřena pracovní smlouvou, výpisy z bankovního účtu za březen a duben 2023. Dále žadatel uvedl, že nemá žádné předchozí závazky, a jeho výdaje byly stanoveny odhadem ve výši , částka, .7. Dle listiny podepsané žalovaným dne , datum, byl žalovaný zařazen do pojistného programu žalobkyně u pojišťovny MetLife Europe d.a.c.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, dne , datum, . Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni dlužnou částku s poplatkem ve výši , částka, a dále pojistné za doplňkové pojištění ve výši , částka, za sjednanou dobu pojištění. Celkovou částku , částka, se žalovaný zavázal splácet formou 21měsíčních splátek po , částka, .9. Dle tabulky umoření žalovaný zaplatil na svůj dluh dvě splátky, dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Celkem zaplatil , částka, , přičemž do prodlení se dostal již s placením druhé splátky splatné v červnu 2023.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dne , datum, . Dle přílohy této smlouvy byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo , hodnota, (řádek 818 strana 11/18 přílohy). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně přípisem ze dne , datum, .11. Žalovanému byla dne , datum, zaslána výzva k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání.12. Smluvní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ke dni uzavření smlouvy.13. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.17. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Právní předchůdce žalobkyně mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka.19. Žalobkyně uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž odkázala na informace uvedené v zákaznické kartě. Z karty plyne, že poskytovatel vycházel z příjmu žadatele ve výši , částka, , tento příjem však zůstal v rovině tvrzení, nepodpořený žádnými dokumenty k ověření. Výdaje žalovaného byly stanoveny jako odhadované. Žalobkyně neuvedla ani nedoložila, jak k částce dospěla, případně jak si tento výdaj ověřila, z čehož lze usuzovat, že se spoléhala čistě na tvrzení žadatele o úvěr a dle závěru soudu se jedná o zmechanizovaný systém vyjádření jakýchsi fiktivních nákladů oprávněnou zřejmě předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr (více viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, č. j. 12 Co 309/2020-140). Předchozí dluhové zatížení žadatele nebylo prověřováno vůbec.20. V této souvislosti soud předně (stručně) opakuje, že ničím nepodložené tvrzení spotřebitele není pro posouzení úvěruschopnosti dostatečné, toto tvrzení je třeba doložit a v tomto smyslu poskytovatele úvěru tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Povinnost poskytovatele úvěru není samoúčelná: má totiž ve výsledku dbát o to, aby spotřebitel nebyl neúměrně zadlužován, přičemž je nerozhodné, zda si takovou ochranu „zaslouží“ (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 6. 11. 2021, č. j. 44 ICm 1093/2021-87). Současně soud zdůrazňuje, že není dostatečné, vychází-li poskytovatel úvěru z ekonomických modelů nebo ze statistických či normativních dat. Platí totiž, že bez ověření údajů o skutečných výdajích si lze jen „těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet“ (viz rozsudek Nejvyššího so