28 C 217/2020-27 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 675 Kč představující neuhrazené televizní poplatky za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok], tedy [anonymizováno] x [částka]. Žalobkyně žádala přiznat též úroky z prodlení z jednotlivých plateb, které kapitalizoval od 16. dne každého měsíce do 15. 10. 2020, ve výši 71,33 Kč. 3. Žalobkyně i žalovaná vyslovily souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř., když soud shledal, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná splnila svou povinnost přihlásit se jako držitelka televizního přijímače k platbě televizních poplatků v měsíci [anonymizováno] [rok] a odhlásila televizní přijímač v [anonymizováno] [rok] (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Jelikož žalovaná nezaplatila platby ve výši [částka] za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok], vyzvala ji [anonymizována dvě slova], jakožto pověřenec žalobkyně, výzvami ze dne [datum], [datum] a [datum] k zaplacení dlužných televizních poplatků a úroku z prodlení (výzvy [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], [datum], [datum], kopie poštovní obálky, kopie dodejek). 5. Při právním hodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně je [anonymizována dvě slova] na základě [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova]. Žalovaná se na základě přihlášky z měsíce [anonymizováno] [rok] stala poplatníkem koncesionářských poplatků podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Povinnost platit tyto poplatky ve výši [částka] měsíčně dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. vznikla žalované, neboť byla držitelkou televizního přijímače. Žalovaná byla žalobkyní k úhradě dlužných koncesionářských poplatků ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení vyzvána upomínkou ze dne [datum] v souladu s § 10 zákona č. 348/2005. 6. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku ve lhůtě stanovené splatnosti, ocitla se vždy ode dne následujícího v prodlení a žalobkyně má kromě jistiny také nárok na úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žádala přiznat pouze úroky z prodlení z jednotlivých plateb, které kapitalizovala od 16. dne každého měsíce do 15. 10. 2020, ve výši 71,33 Kč, což je méně, než na kolik má žalobkyně nárok (specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení). 7. Soud proto vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o. s. ř. zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky 675 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 8. 2019 do 15. 10. 2020 v kapitalizované výši 71,33 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud při tomto rozhodování postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu a dospěl k závěru, že pokud [anonymizována tři slova] [role v řízení] sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/14). Soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení nepostupoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť toto řízení se nijak neodlišuje po právní či skutkové stránce od řady jiných řízení, které žalobkyně u zdejšího soudu vede či vedla, a zastoupení advokátem v tomto řízení proto není účelné. Žalobkyně má proto nárok na paušální náhradu nákladů řízení dle vyhl. 245/2015 Sb. (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13). 9. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč; paušální náhrady za 2 úkony (výzva k plnění, žaloba) 2 x 100 Kč dle vyhl. č. 245/2015 Sb. 10. Náklady řízení ve výši 1 200 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.