39 C 9/2019-208 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se svou žalobou proti žalované domáhala zaplacení částek 11 601,30 USD, 19 810,95 EUR a 1 003 246,13 Kč, představující námořné za zpětnou přepravu kontejneru a výlohy v přístavu Ningbo, neboť zásilka, jejíž přepravu si žalovaná u žalobkyně objednala, nebyla jejím příjemcem vyzvednuta (11 601,30 USD), náklady spojené s následným skladováním zásilky v přístavu Hamburk a náklady spojené s přepravou zásilky do České republiky a s její následnou likvidací (404 317,87 Kč), náklady spojené s převozem další příjemcem nevyzvednuté zásilky a její likvidací v thajském přístavu Laem Chabang (12 962,92 EUR, 3 373,74 EUR a 308 503,90 Kč) a náklady spojené s převozem třetí nevyzvednuté zásilky a její likvidací v thajském přístavu Laem Chabang (1 787,42 EUR, 1 686,87 EUR a 290 424,36 Kč). Uvedené nároky vycházejí z objednávek přeprav učiněných žalovanou, které žalobkyně potvrdila dne 17. 3. 2017, 13. 2. 2017 a 19. 4. 2017, na základě kterých došlo mezi účastníky řízení k uzavření zasilatelské smlouvy. Všechny tyto přepravy byly žalobkyní realizovány a jejich cena byla žalovanou uhrazena. Žalobkyni však v souvislosti s realizací přeprav vznikly nezbytně vynaložené vícenáklady spojené s plněním zasilatelské smlouvy, protože přepravu, kterou žalobkyně obstarala, nebylo možné ukončit předáním zásilky příjemci, který byl zcela nekontaktní, proto zásilka zůstala umístěná v přístavu určení na přístavním terminálu, kde neustále narůstaly poplatky za uložení naloženého kontejneru a poplatky za použití toho kontejneru. Žalobkyně musela situaci řešit v rámci plnění prevenčních povinností, protože k obsahu kontejneru se nikdo nehlásil, bylo nutno zásilku zlikvidovat, kontejner vrátit rejdaři a tím byla přeprava ukončena. Žalobkyně má jako zasilatel podle občanského zákoníku právo na náhradu nákladů nezbytně vynaložených při plnění zasilatelské smlouvy. 2. Žalobkyni ani není známo, zda příjemce zásilky je vůbec existující osoba, neboť se po zásilce nikdy nesháněl. Pak by šlo její nárok klasifikovat jako náhradu škody. Rejdař řádně provedl přepravu zásilek do místa určení, vyzval příjemce určeného žalovanou k převzetí zásilek a zásilky pod celním dohledem vyložil v přístavu určení k dispozici příjemce. Rejdaři se nepodařilo ani zjistit jiného příjemce, který by zásilku v přístavu převzal. Žalovaná byla ve všech třech případech včas informována, že si jí zadaný příjemce zásilky nevyzvedl, avšak ani v jednom případě neposkytla žalobkyni požadovanou součinnost. Podle čl. 3 všeobecných podmínek, na které žalobkyně odkazuje v potvrzení objednávky je příkazce povinen uhradit zasílateli vynaložené náklady a příslušnou odměnu za obstarání zpětné přepravy zásilky, jestliže příjemce odmítne její převzetí. Likvidace odpadů navíc není předmětem podnikání žalobkyně a nelze po ní požadovat, aby jednala se znalostí a pečlivostí, která je s takovým povoláním spojena. Naopak je to žalovaná, která byla vývozcem tohoto odpadu, která má nakládání s odpady v předmětu činnosti a která měla likvidaci odpadu s odbornou péčí zajistit. Přestože bylo zboží v přepravních dokladech deklarováno jako recyklovaná guma, při likvidaci bylo zjištěno, že se jednalo o různý gumový a plastový odpad. Žalovaná si měla při organizování vývozu takové zásilky ve vlastním zájmu ověřit, zda ji příjemce v Číně skutečně převezme a zda je vůbec oprávněn takovou zásilku převzít. Čína velmi zpřísnila ochranu svého životního prostředí a v roce 2018 import zahraničního odpadu zcela zastavila. Celní úřad v přístavu Ningbo upozornil rejdaře, že pokud nebude nepřevzatý kontejner vyvezen z Číny do konce roku 2017, bude jej sankcionovat. Vyřídit uvolnění kontejnerů z celnice v přístavu Ningbo bylo velmi složité, složité bylo i najít místo mimo Čínu, kde lze takové zboží přijmout a zlikvidovat. Agent rejdaře vynaložil mimořádné úsilí, aby situaci s nepřevzatými kontejnery vyřešil. Rejdař účtoval za použití kontejnerů zdržné (demurrage), přičemž tento poplatek by narůstal do nekonečné výše, pokud by zásilka nebyla zlikvidována a tyto kontejnery mohly být vráceny rejdaři. Dispozici s kontejnery komplikovala skutečnost, že byly po celou dobu pod celním dohledem. Žalovaná jako osoba, která vystupovala v celním řízení jako vývozce a deklarant, mohla zajistit propuštění zboží do režimu zpětný vývoz a tím zabránit vzniku dalších nákladů se skladováním kontejneru v Hamburgu a s jeho následnou likvidací pod celním dohledem. V důsledku absence součinnosti žalované muselo být zboží dovezeno v režimu aktivního zušlechťovacího styku, kde může být deklarantem kdokoliv, přičemž v rámci tohoto režimu celníci stanovili podmínky likvidace zboží. Zpětně se do České republiky dovážel pouze jeden kontejner, když ohledně zbylých dvou se podařilo rejdaři zajistit jejich likvidaci v Asii. Náklady za likvidaci kontejnerů v České republice i v Asii však byly podobné. Pokud má žalovaná nějaký informační deficit, zavinila si jej sama svým negativistickým přístupem k řešení celé situace. [právnická osoba] nebyla nikdy příjemce zásilek v Číně a rovněž ani [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] and [anonymizováno] Co. Ltd.. Příjemcem zásilek měla být [právnická osoba] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno]. Ltd., ohledně které žalovaná nic neuvádí a je zjevné, že žalovaná netuší, kdo byl příjemcem a zda se jedná o existující subjekty. [právnická osoba], na jejíž informace žalovaná spoléhala, neučinila nic ve prospěch přijetí zásilek v Číně. 3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla žalobu zamítnout, neboť nenese odpovědnost za vzniklé náklady, když faktické nepřevzetí kontejnerů jejich adresátem není chybou žalované. Žalovaná s touto společností dlouhodobě obchodovala a měla s ní kladné zkušenosti. Je třeba se vypořádat s tím, zda žalobkyně uplatňuje náklady na přepravu či náhradu škody. Vzniklé náklady nejsou řádně vyčísleny ani prokázány a je třeba vyřešit i otázku jejich účelnosti. Žalovaná je navíc ve stavu nezaviněného informačního deficitu, neboť nedisponuje dalšími nezbytnými informacemi ohledně vzniku vyčíslených nákladů a ohledně pojištění žalobkyně pro tyto případy. Žalovaná poskytla žalobkyni veškeré potřebné údaje o obsahu zásilek, jejich povaze a všech dalších skutečnostech. Nepřevzetí zásilek nemůže být přičítáno k tíži žalované. Částky požadované žalobkyní jsou ve velkém nepoměru k uhrazeným fakturám za samotnou přepravu a jeví se zcela nepřiměřené. Obsah kontejnerů žalovaná nepovažuje za podstatnou skutečnost, neboť nebylo tvrzeno, že by příjemce odmítl převzít kontejnery proto, že by se tam nacházelo něco jiného. Spolupráce mezi žalovanou a společností [právnická osoba], která od žalované kupovala recyklovanou gumu, resp. recyklovatelný pryžový odpad, probíhala na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 1. 1. 2015. Závazkový vztah fungoval bez problémů tři roky. Konečným příjemce zboží bývala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] and [anonymizována dvě slova]. Ltd., následně došlo ke změně příjemce z iniciativy kupujícího. Kromě žalovaných kontejnerů byly obchodní vztahy bez potíží realizovány až do poloviny roku 2018. V době realizace přeprav nebylo ze strany příjemce potřeba jakékoliv zvláštní povolení. Žalovaná udávala do [příjmení] [anonymizována dvě slova] informace o konečném příjemci na základě pokynů kupujícího. Vzhledem k dlouhodobé spolupráci neexistovaly žádné okolnosti, pro které by bylo nutné zjišťovat totožnost konečného příjemce. Když žalovaná zjistila, že zboží nebylo konečným příjemce vyzvednuto, tak propojila adresy zainteresovaných osob (žalobkyně a ředitele společnosti [právnická osoba]). Žalovaná měla informace o druhu odpadu, který dodávala kupujícímu, šlo o tzv. recykle rubber (gumárenská směs používaná při výrobě pneumatik), rubber friction cord a rubber friction steel. Žalobkyně jako profesionál ve svém oboru podnikání by měla být pojištěna, když s nevyzvednutím či odmítnutím zásilek se musí setkávat poměrně často. Uplatněnou částku proto měla požadovat po své pojišťovně. 4. Soud za shodná právně významná skutková tvrzení považoval objednávky přeprav zásilek s recyklovatelnou gumou – pryžovým odpadem, učiněných žalovanou, které žalobkyně potvrdila dne 17. 3. 2017, 13. 2. 2017 a 19. 4. 2017, realizaci přeprav zásilek z Púchova do Hamburku a následně do čínského přístavu Ningbo a úhradu vyúčtované odměny žalobkyně za zajištění přepravy zásilek žalovanou. Nesporná byla i skutečnost, že zásilky nebyly v přístavu určení vyzvednuty jejich adresátem. Předmětem sporu zůstala zejména skutečnost, zda je žalovaná odpovědná za vznik dalších nákladů žalobkyně spočívajících v nepřevzetí zásilek adresátem, tj. skladování zásilek, její další přepravy a následnou likvidaci. 5. Soud provedl dokazování navrženými listinami podle § 129 odst. 1 občanského soudního řádu a na základě provedených důkazů má za prokázané následující skutečnosti. Žalovaná je obchodní společnost, které s účinností od [datum] vstoupila do likvidace (výpis z obchodního rejstříku žalované na č. l. 97, [číslo]). Žalobkyně dne [datum] po