41 C 159/2020-58 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je úhrada neuhrazené kupní ceny za zařízení poskytnuté žalobkyní žalovanému ve výši [částka]. 3. Soud skutkově uzavřel, žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a poskytování služeb elektronických komunikací a dále dne [datum] dohodu o splátkách ceny zařízení [číslo] (viz smlouva o poskytování zvýhodněných podmínek a poskytování služeb elektronických komunikací, dohoda o splátkách ceny zařízení). V dohodě o splátkách ceny zařízení [číslo] se žalovaný zavázal žalobkyni za zakoupené zařízení [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] zaplatit kupní cenu [částka] ve 24 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že ke dni [datum] uhradil žalobkyni část kupní ceny vše výši [částka] (viz dohoda o splátkách ceny zařízení). Žalovanému byla žalobkyní vyúčtována splátka zařízení vždy [částka] ve vyúčtování – daňovém dokladu [číslo] (viz vyúčtování – daňové doklady [číslo] k plátci [číslo]). Žalobkyně ukončila žalovanému poskytování služeb ze všech telefonních číslech na účtu [číslo] pro soustavné neplacení vyúčtování služeb poskytovaných žalobkyní (viz dopis ze dne [datum] – oznámení o ukončení poskytování služeb). Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka] ze smlouvy o poskytování služeb – [specifický symbol] (viz dopis ze dne [datum] – výzva k úhradě dluhu, poštovní podací arch). Z usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka] se podává, že opatrovníkem žalovaného byla jmenována jeho matka [jméno] [příjmení], která je oprávněna žalovaného zastupovat mimo jiné v obvyklých záležitostech, jednat za něj ve veškerém právním jednání před správními orgány, finančnímu institucemi, neboť, jak se podává z odůvodnění tohoto usnesení, žalovaný trpí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], které jsou trvalého charakteru; žalovaný má narušeno myšlení, cítění i jednání a není schopen samostatné péče o sebe ani samostatného rozhodování, není schopen si obstarávat svoje záležitosti a hájit svoje zájmy; nemůže hospodařit se svými penězi, není schopen si nakupovat a posoudit hodnotu peněz (viz citované usnesení). 4. Ze všeobecných podmínek, podmínek služeb soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti. 5. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění účinném do 1. 9. 2017 (dále jen„ zákon č. 127/2005 Sb.“). 6. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací podle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. a dále téhož dne kupní smlouvu podle § 2079 občanského zákoníku, jejímž předmětem byla koupě zařízení [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] za kupní cenu [částka]. Žalobkyně se zavázala odevzdat zařízení žalovanému a umožnit žalovanému nabýt k němu vlastnické právo, žalovaný se zavázal za zařízení zaplatit kupní cenu v 24 měsíčních splátkách po [částka], když na kupní cenu žalovaný uhradil [částka] ke dni [datum]. Z usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], se podává, že žalovaný není plně svéprávný a k uvedeným právním jednáním nebyl dne [datum] způsobilý, pročež jsou posuzované smlouvy, neboť odporují § 581 občanského zákoníku, neplatné. K této neplatnosti přihlédl soud ex lege v souladu s § 588 občanského zákoníku. 7. Pakliže ale soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzovaném případě při absenci závazkového vztahu bylo možno posoudit uplatněný nárok na zaplacení jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Vzhledem k tomu však, že v daném případě je vydání předmětu bezdůvodného obohacení (poskytnutého zařízení) dobře možné a obvyklé opotřebení ani morální zastarání se nenahrazují (srov. komentář k § 2999: Peněžitá náhrada. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část na www.beck-online.cz, také např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 68/2007), nepřipadá možnost vydání peněžité náhrady žalovaným žalobkyni v úvahu, nýbrž je třeba primárně uplatnit ve vztahu k žalovanému nárok na vydání předmětu obohacení (poskytnutého zařízení) in natura (§ 2999 odst. 1, 3 občanského zákoníku). Pročež nároku žalobkyně uplatněného žalobou nelze vyhovět a soudu nezbylo, než žalobu žalobkyně zamítnout v celém rozsahu. 8. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a přináleží mu vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisového materiálu žádné náklady v řízení nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.