19 C 266/2021-45 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 4 250 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč, a to v 78 týdenních splátkách ve výši 606 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení, který za dobu do [datum] kapitalizovala částkou 566,25 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení, který za dobu do [datum] kapitalizovala částkou 220,77 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto projednal věc v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 4 250 Kč, s poplatkem ve výši 5 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč (celkem tedy částku 47 250 Kč) splatit v 78 týdenních splátkách ve výši 606 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit právě 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 15 000 Kč. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, jeho zaměstnavatelem je [příjmení] [jméno], pobírá mzdu ve výši 12 000 Kč, jeho další příjmy činí 19 000 Kč. [ulice] výdaje žalovaného činí 9 500 Kč, z čehož 4 000 Kč tvoří výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 5 000 Kč [anonymizováno] výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení) a 500 Kč spoření/pojištění. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými od žalovaného, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. V kartě zákazníka v části nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou uvedeny bankovní výpisy a výplatní pásky. Z karty zákazníka dále vyplývá, že zaměstnání žalovaného ověřováno nebylo. Žádné relevantní listiny (vyjma karty zákazníka) však označeny a předloženy nebyly. 5. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností x [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 9. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 10. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že pobírá mzdu ve výši 12 000 Kč měsíčně, další příjem činí 19 000 Kč měsíčně, bydlí v nájmu a jeho výdaje činí 9 500 Kč, z čehož částka 4 000 Kč představuje náklady na bydlení (a to nájem i energie), částka 5 000 Kč osobní výdaje a částka 500 Kč spoření/pojištění. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny bankovní výpisy a výplatní pásky, předloženy však soudu nebyly žádné listiny. V kartě zákazníka je dále uvedeno, že zaměstnání nebylo ověřováno, a co se týče dalších příjmů ve výši 19 000 Kč, není zde specifikováno, o jaké příjmy se jedná. Co se týče výdajů, tyto dle údajů v kartě zákazníka právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem neověřoval, a to ani výdaje podstatné (zejména výši nájemného či záloh na energie). Rovněž nijak neověřoval, zda žalovaný neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr [příjmení] apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že žádné zápůjčky či úvěry nemá. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně řádně ověřena. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. 11. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel. 12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěrusch