19 C 353/2020-50 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 736 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 27,87 Kč (za dobu od 14. 8. 2020 do 15. 9. 2020) a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 736 Kč za dobu od 16. 9. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené pomocí prostředků komunikace na dálku ([anonymizováno]). Žalobkyně tvrdila, že dne 6. 1. 2020 s ní žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím podpisového SMS kódu, který mu žalobkyně zaslala na telefonní číslo, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru. Na bankovní účet žalovaného žalobkyně zaslala dne 6. 1. 2020 částku 3 000 Kč. V tomto případě již nebylo po žalovaném vyžadováno zaslání ničeho pro ověření vlastnictví účtu, to již bylo žalobkyní ověřeno v minulosti na základě uzavření jiné smlouvy. Úvěr měl žalovaný splatit do 30 dnů od poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nesplatil, naúčtovala mu žalobkyně v souladu s jejím smluvním oprávněním smluvní pokutu ve výši 90 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud tuto věc rozhodl bez nařízení jednání, když vyšel z předložených listinných důkazů. 5. Žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o úvěru (ID žádosti [číslo] – ID klienta [číslo]), dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne 5. 2. 2020. V části smlouvy o úvěru nazvané„ Uzavírání úvěrových smluv“ jsou upraveny podmínky uzavření smlouvy. Žádost o uzavření smlouvy o úvěru činí klient vůči poskytovateli úvěru prostřednictvím internetových stránek [anonymizováno], a to stisknutím příslušného tlačítka, čímž potvrdí svůj úmysl uzavřít smlouvu. Následně smlouvu podepíše zvoleným heslem a podpisovým SMS kódem, který bude zaslán klientovi na mobil uvedený ve smlouvě. Dle části smlouvy o úvěru nazvané„ Jak Vám úvěr poskytneme“ je klient povinen zaslat ze svého bankovního účtu ověřovací poplatek, který slouží k ověření, že bankovní účet, na který mají být zaslány peníze, je skutečně klienta, příp. klient doloží výpis ze svého bankovního účtu nebo pošle snímek obrazovky ze svého internetového bankovnictví. V případě, že je bankovní účet klienta již ověřený z dřívější doby, není klient povinen znova dokládat, že je účet jeho. Dle tvrzení žalobkyně v daném případě nebylo po žalovaném vyžadováno zaslání ničeho pro ověření vlastnictví účtu. Dne 6. 1. 2020 byla na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem a jediným disponentem byl v té době žalovaný, připsána částka 3 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] (viz sdělení [právnická osoba]). 6. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že v projednávané věci nebylo prokázáno, zda mezi účastníky byla uzavřena tvrzená smlouva (zda proběhl kontraktační proces mezi účastníky) a co přesně bylo jejím obsahem. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách byly vyplněny registrační údaje žalovaného, žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o úvěru tvrzeného znění uzavřel. Žalobkyně nikterak neprokázala, že žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím svého uživatelského účtu na internetu, a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy o úvěru tento akceptoval, tedy že odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru za jí tvrzených podmínek, neprokázala, že jí vznikl nárok na plnění, která z této smlouvy vyplývají (poplatky, smluvní pokuta, účelně vynaložené náklady). 7. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] dne 6. 1. 2020 částku 3 000 Kč, na jejíž vrácení měla žalobkyně nárok z titulu bezdůvodného obohacení (ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 3 000 Kč (výrok I.) a ve zbytku, tj. ohledně částky 736 Kč žalobu zamítl (výrok II.). 8. Doba splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Předpokladem splatnosti bezdůvodného obohacení je tedy hmotněprávní úkon žalobkyně, který se musí prokazatelně dostat do dispoziční sféry žalovaného. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván nejpozději žalobou, jež mu byla doručena 11. 12. 2020. Splatnost bezdůvodného obohacení pak nastala bez zbytečného odkladu, tj. následující den 12. 12. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku k tomuto datu neuhradil, počínaje dnem 13. 12. 2020 je v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 14. 8. 2020 do 15. 9. 2020 v kapitalizované výši 27,87 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 736 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení. Soud s ohledem na shora uvedené zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně, avšak pouze z přiznané částky 3 000 Kč a pouze za období od 13. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku, tj. ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 27,87 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 736 Kč za dobu od 16. 9. 2020 do 12. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 736 Kč za dobu od 13. 12. 2020 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). 9. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 56 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 3 859,89 Kč (zahrnující jistinu, poplatky, smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady, kapitalizovaný úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 3 017,59 Kč (zahrnující jistinu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) 78 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 22 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 % (78 % úspěch – 22 % neúspěch = 56 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 600 Kč (3× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a 21 % DPH ve výši 189 Kč z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 834 Kč (56 % z 1 489 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 10. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.