36 C 2/2021-38 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 1 667 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 125 Kč za dobu od 8. 2. 2020 do 6. 11. 2020. Žalovaná částka podle žaloby představuje dlužné pojistné ve výši 1 067 Kč za období od 25. 10. 2019 do 29. 2. 2020, k jehož placení byl žalovaný zavázán na základě pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum] a dále paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva pro autopojištění Combi Plus III [číslo]. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno], [VIN kód]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal za sjednané pojištění žalobkyni hradit pojistné ve výši 1 860 Kč za pololetní pojistné období. Pojištění bylo dohodnuto ode dne 25. 10. 2019. Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky (PP A [číslo pasu]). Dle článku 4 odst. 10 pojistných podmínek je pojistitel oprávněn požadovat náklady spojené s vymáháním pojistného, pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a ve sjednané výši. Protože se žalovaný s placením pojistného dostal do prodlení, žalobkyně mu odeslala upomínku ze dne [datum]. <i>Podle § 1 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v účinném znění, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem.</i> <i>Podle § 3 odst. 1 první věty zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.</i> <i>Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.</i> <i>Podle § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.</i> <i>Podle § 2783 odst. 1, 2 o. z. není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.</i> <i>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Mezi účastníky byla podle § 3 odst. 1 první věty zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2758 odst. 1 o. z. uzavřena pojistná smlouva, kterou se žalovaný jako pojistník od počátku pojištění sjednaného ke dni 25. 10. 2019 zavázal platit žalobkyni jako pojistiteli pojistné ve výši 1 860 Kč pololetně. Žalovaný byl ve smyslu § 2782 odst. 1 o. z. povinen hradit sjednané pojistné po celou dobu trvání pojistného vztahu. Na základě výsledku dokazování má soud za prokázané, že nejpozději k datu 7. 2. 2020 pojistný vztah z předmětné pojistné smlouvy trval. Ve vztahu ke skutečnostem způsobujícím zánik pojistného vztahu k dřívějšímu datu totiž břemeno tvrzení a břemeno důkazní tížilo žalovaného, který však k takovým skutečnostem do řízení žádná tvrzení či důkazy nevnesl. Žalovaný povinnost hradit pojistné po dobu trvání pojistného vztahu porušil, když nezaplatil za období od 25. 10. 2019 do 7. 2. 2020 pojistné ve výši 1 080 Kč (1 860 Kč/182 dní). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na pojistném za uvedené období domáhala zaplacení pouze 1 067 Kč, soud jí podle jejího návrhu přiznal právě tuto požadovanou (nižší) částku. Pokud žalobkyně tvrdila, že jí i přes zánik pojištění ke dni 7. 2. 2020 náleží pojistné až do konce tohoto kalendářního měsíce, a to s poukazem na úpravu provedenou v § 13 odst. 2 zákona číslo 168/1999 Sb., pak soud tento její názor nesdílí. To proto, že tato úprava dopadá na pojištění, které bylo sjednáno na dobu určitou, neboť jen v takovém případě lze hovořit o zániku pojištění před koncem doby, na níž bylo sjednáno. V tomto případě však bylo pojištění sjednáno na dobu neurčitou, a proto žalobkyni náleží pojistné jen za dobu jeho trvání. Dále žalobkyně požadovala zaplacení paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním pojistného ve výši 600 Kč, a to za odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Ustanovení článku 4 odst. 10 pojistných podmínek PP A [číslo pasu] zakládá právo žalobkyně požadovat náklady spojené s vymáháním pojistného, pokud nebylo zaplaceno včas a ve sjednané výši. Žalobkyně tak byla povinna v řízení tvrdit a prokazovat, jaké konkrétní náklady při vymáhání pojistného vynaložila. Takové skutečnosti však žalobkyně netvrdila a právo na zaplacení tvrzených nákladů neprokázala. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně dne [datum] odeslala žalovanému na adresu dohodnutou ve smlouvě upomínku k zaplacení dlužného pojistného. V souladu s ustanovením § 513 o. z. a článkem 4 odst. 10 PP A [číslo pasu] přiznal soud žalobkyni za vyhotovení a odeslání této upomínky částku 50 Kč odpovídající nákladům na vyhotovení písemnosti a její odeslání doporučeně do vlastních rukou adresáta. Ve zbytku, tedy ohledně částky 550 Kč, soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně v řízení neprokázala vznik práva na zaplacení nákladů v této výši. Nezaplacené pojistné bylo v souladu s § 2783 odst. 2 o. z. splatné k prvnímu dni příslušného pojistného období (tj. ke dni 25. 10. 2019). Protože žalovaný neuhradil pojistné k datu jeho splatnosti, dostal se následujícím dnem s úhradou dlužné částky do prodlení, pročež počínaje tímto datem až do zaplacení žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 10 % ročně). Jelikož žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení z částky 1 667 Kč v kapitalizované výši 125 Kč za období od 8. 2. 2020 do 6. 11. 2020, soud jí v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období, ovšem pouze z částky ve výši 1 067 Kč v kapitalizované výši 80 Kč (1 067 Kč, 10/365 dní). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 1 667 Kč, když nebylo – jak je uvedeno výše – prokázáno, že by žalobkyni právo na zaplacení částky 550 Kč vůbec vzniklo, a vzhledem k tomu, že úrok z prodlení z přiznaných nákladů na vymáhání pojistného ve výši 50 Kč, které svou povahou představují příslušenství pohledávky (náklady spojené s uplatněním pohledávky) ve smyslu § 513 o. z., přiznat nelze, soud žalobu zamítl rovněž ohledně úroku z prodlení z částky 600 Kč za požadované období v kapitalizované výši 45 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 1 792 Kč (1 667 Kč + úrok z prodlení ve výši 125 Kč) a částky 1 197 Kč (1 117 Kč + úrok z prodlení ve výši 80 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 66 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 32 % (66 % - 34 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 368 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 500 Kč (2,5× 200 Kč za následující úkony právní služby – příprava a převzetí věci, jednoduchá předžalobní výzva, žaloba) dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč) příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a částky 168 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 438 Kč (32 % z 1 368 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, při