38 C 371/2021-29 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala shora uvedených nároků s odůvodněním, že dne [datum] prodala žalovanému osobní automobil Ford Focus, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], přičemž žalovanému předala všechny doklady od vozidla. Ač žalovaný přislíbil součinnost při přepisu vozidla v evidenci vozidel, tento slib nedodržel. Žalobkyně byla následně kontaktována policií, že předmětné vozidlo tvoří překážku na silnici. Řízení týkající se přepisu vozidla na žalovaného bylo v důsledku jeho nesoučinnosti příslušným úřadem zastaveno. Žalobkyně tak nemá jinou možnost, jak dosáhnout změny zápisu vlastníka předmětného vozidla v evidenci vozidel, než prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva žalovaného k tomuto vozidlu. 2. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeny do jeho vlastních rukou postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř., neboť si tyto listiny zasílané do místa jeho trvalého bydliště nevyzvedl ani 10 dnů poté, co mu bylo jejich uložení na poště oznámeno. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 110 odst. 3 o. s. ř. 3. Při jednání vzala žalobkyně žalobu zpět v části popsané ve výroku I. rozsudku, a proto soud v tomto rozsahu řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. 4. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou mu prodala předmětné vozidlo za cenu [částka], která byla zaplacena při podpisu smlouvy, přičemž podle ujednání stran přešlo zaplacením kupní ceny vlastnické právo k vozidlu na žalovaného. Mezi žalobkyní a žalovaným tak byla uzavřena kupní smlouva podle § 2079 a násl. o. z., přičemž vlastnické právo k vozidlu nabyl žalovaný zaplacením kupní ceny, tj. při podpisu uvedené kupní smlouvy. Žalovaný se tak dnem [datum] stal vlastníkem předmětného vozidla. 5. Jak vyplynulo z usnesení o zastavení řízení vydaného Městským úřadem Luhačovice dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], jmenovaný správní úřad zastavil řízení ve věci zápisu změny vlastníka v registru silničních vozidel, neboť nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti, neboť k žádosti nebyly předloženy podklady podle § 8 odst. 4 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (z. č. 56/2001 Sb.). 6. Z právě uvedeného je patrné, že žalobkyně, která pozbyla vlastnické právo k předmětnému vozidlu, nemůže jinak, než pomocí rozsudku určujícího vlastnické právo žalovaného k předmětnému vozidlo, dosáhnout potřebných změn v registru vozidel. Na požadovaném určení vlastnického práva žalovaného k předmětnému vozidlu tak má ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem, a proto soud požadavku na určení vlastnického práva žalovaného k předmětnému vozidlu vyhověl. 7. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, neboť s ohledem na význam určení vlastnického práva žalovaného k předmětnému vozidlu, byly ostatní žalobkyní uplatněné nároky nevýznamné, přičemž i ty vycházely zejména ze skutečnosti, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla. Soud proto žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak soudním poplatkem ve výši [částka] a současně paušální náhradou hotových výdajů podle vyhl. č. 254/2015 Sb., spojených se třemi úkony žalobkyně, a to (sepisem a podáním žaloby, přípravou účasti na jednání soudu a účastí u jednání soudu), přičemž sazba náhrady je [částka] za jeden takový úkon. Náklady řízení žalobkyně tak činí celkem [částka] a tyto je jí žalovaný povinen plně nahradit.