11 C 185/2022-24 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení (po částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 12. 10. 2022, č. j. 11 C 185/2022-18) byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 12 000 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalobkyně s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] dne 14. 9. 2021. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť žalobkyni ničeho nedluží, k čemuž předložil žalobkyní vystavené potvrzení o bezdlužnosti ze dne 8. 7. 2022. 4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 12 000 Kč na jeho účet a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky nejpozději do 12. 10. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 253 Kč vrátit. Dle čl. IX. odst. 1. a) smlouvy v případě prodlení žalovaného s plněním jakékoli části dluhu je povinen zaplatit žalobkyni dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Smluvní pokuta je splatná den následující po takovém prodlení. Žalobkyně dne 8. 7. 2022 vystavila potvrzení o bezdlužnosti, které zaslala žalovanému téhož dne, v rámci něhož žalovanému potvrdila, že žalovaný k tomuto dni již ničeho žalobkyni nedluží, neboť půjčka [číslo] byla dne 8. 7. 2022 splacena. <i>5. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena podle § 2395 o. z. smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit poplatek ve výši 2 253 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala finanční prostředky ve výši 12 000 Kč dne 14. 9. 2021 na jeho bankovní účet, žalovaný však žalobkyni částku 12 000 Kč a poplatek ve výši 2 253 Kč v dohodnuté době do 12. 10. 2021 nezaplatil, pročež tak vznikl žalobkyni i nárok na smluvní pokutu dle čl. IX. odst. 1. a) smlouvy. 7. Žalovaný žalobkyni plnil až dne 8. 7. 2022, kdy jí uhradil částku 14 253 Kč. Žalobkyně žalovanému téhož dne vystavila potvrzení o bezdlužnosti, dle něhož žalovaný ke dni 8. 7. 2022 nemá vůči žalobkyni žádný dluh. Tento dokument pak soud považuje za kvitanci dle § 1949 o. z., pročež platí, že vyvratitelná domněnka, že dluh byl splněn (včetně jeho příslušenství). Domněnka vyvrácena nebyla, a proto soud uzavírá, že žalovaný žalobkyni ke dni vyhlášení rozsudku již ničeho nedluží, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, náleželo by jí tedy podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Při rozhodování, zda žalobkyni soud toto právo přizná, soud ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. přihlížel k tomu, zda bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k žalobou požadovanému plnění. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti předložila výzvu k úhradě dluhu ze dne 2. 5. 2022 adresovanou na e-mail [email]. 12. Zřejmým účelem právní úpravy obsažené v ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. je, aby žalobkyně svým chováním (zasláním výzvy na adresu, na níž žalovaný podle jí známých údajů přebírá nebo má možnost přebírat doručované písemnosti) žalovanému poskytla možnost předejít zahájení soudního řízení a splnit jeho existující dluh, a to tak, aby ještě před podáním žaloby byl k případnému splnění dluhu žalovanému ponechán rozumný časový prostor. K naplnění tohoto účelu je tedy významné zabývat se zejména tím, zda bylo prokázáno, že žalobkyní byla zaslána (předána k poštovní či jiné přepravě) listina, jejímž obsahem byla výzva k poskytnutí žalobou požadovaného plnění, a dále zda byla taková výzva zaslána žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby na adresu pro doručování, případně na jeho poslední známou adresu. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by předžalobní výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovanému zaslala na adresu uvedenou žalovaným. Za takovou adresu nelze bez dalšího považovat e-mailovou adresu, aniž by bylo jakkoli prověřeno, že se jedná skutečně o e-mailovou adresu žalovaného. Nevyzvala-li žalobkyně žalovaného řádně k plnění před podáním žaloby, soud jí přes její převažující úspěch v řízení náhradu nákladů řízení nepřiznal.