11 C 45/2022-18 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu 20. 12. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 991 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřel 15. 4. 2021, poskytl žalovanému částku 34 041 Kč, přičemž žalovaný na dluh provedl částečné úhrady ve výši 21 050 Kč, zbytek ve výši 12 991 Kč je dlužen doposud, a proto se žalobce této částky domáhá žalobou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že dne 15. 4. 2021 se žalobce zavázal žalovanému bezúročně poskytnout částku 34 041 Kč, kterou měl žalovaný vrátit ve splátkách po 10 000 Kč k 16. 5., 16. 6. a 16. 7. 2021 a splátce ve výši 4 041 Kč pak k 16. 8. 2021. Současně bylo sjednáno, že v případě neuhrazení splátky se stane zápůjčka splatnou v plné výši ke dni počátku prodlení (viz smlouva), přičemž žalovaný uhradil 31. 5. 2021 částku 10 000 Kč, 30. 6. 2021 částku 4 000 Kč a 31. 7. 2021 pak částku 7 050 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobce). Dlužnou částku pak žalovaný neuhradil ani po výzvách žalobce prostřednictvím jeho právního zástupce (viz předžalobní výzva). <i>4. Podle § 1931 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.</i> <i>5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>6. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.</i> <i>7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> 8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 15. 4. 2021 smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 34 041 Kč, kterou se žalovaný zavázal ve splátkách vrátit. Žalovaný doposud uhradil 21 050 Kč. Ve vztahu ke skutečnostem vyšší úhrady na dluh břemeno tvrzení a břemeno důkazní tížilo žalovaného, který však k takovým skutečnostem do řízení žádná tvrzení či důkazy nevnesl. Dílčími úhradami částky žalovaný dluh podle § 2054 odst. 2 o. z. uznal, přičemž doposud je dlužen částku 12 991 Kč. 9. Dle smlouvy nebyla zápůjčka úročena, nicméně nelze přehlížet, že žalovaný nesplnil data splatnosti dílčích splátek, když již první splátku uhradil namísto 16. 5. až 31. 5. 2021, čímž došlo k 16. 5. 2021 na základě dohody účastníků ve smyslu § 1931 o. z. k zesplatnění celého dluhu a od 17. 5. 2021 do zaplacení pak žalobci svědčí právo na úrok z prodlení, který dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. činil 8,25 % ročně. Pokud se žalobce domáhal úroku ve výši 8,5 %, domáhal se úroku vyššího, než na co mu svědčí právo, a proto soud žalobu co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně částečně zamítl. Naopak žalobce svůj nárok omezil pouze na období od 17. 7. 2021 do zaplacení, soud je pak jeho návrhem vázán a nemůže jej přestoupit. 10. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě vyhověl co do částky 12 991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 991 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení (výrok I) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). 11. Přestože měl žalobce ve věci úspěch jen částečný, přiznal mu soud podle § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), náklady řízení v plné výši, neboť se jeho neúspěch (výrok II. rozsudku) v poměru k celkovému předmětu řízení jeví jako neúspěch nepatrný. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za splnění podmínek stanovených v § 142a odst. 1 téhož zákona, mu tak vůči žalovanému náleží právo na náhradu těch nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění jeho práva. Žalobci vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 7 769,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 991 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 620 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce. 12. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.