19 C 228/2022-30 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 159,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 10. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 10. 4. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 3 900 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději do 9. 6. 2019. Současně měl být zaplacen poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 259,19 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Uvedená pohledávka v celkové výši 8 159,19 Kč byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Žalobkyně dále uvedla, že v případě, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl vyzván ke sdělení stanoviska k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Při postupu dle § 101 odst. 4 o. s. ř. soud předpokládá, že k rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměl námitky. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. prostřednictvím návrhu na vydání el. platebního rozkazu. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla prostřednictvím internetových stránek uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 10. 5. 2019 (dále jen„ smlouva“), dle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 900 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 9. 6. 2019 a současně zaplatit poplatek ve výši 4 259,19 Kč (smlouva o úvěru č. [anonymizováno]). Z účtu společnosti [právnická osoba] byla dne 10. 4. 2019 odeslána platba ve výši 3 900 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] (potvrzení o platbě). Vlastníkem účtu č. [bankovní účet] je od 23. 8. 2015 doposud [jméno] [příjmení], k účtu nejsou evidováni žádní disponenti (sdělení [právnická osoba]). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 včetně příloh). <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 8. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, kdy na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Soud však s ohledem na shora uvedené shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila řádným způsobem, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je tak smlouva o úvěru neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 9. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdkyně provedla pouze lustraci ve veřejně dostupných databázích dlužníků, ke svým tvrzením však nepředložila žádné důkazy. Co se pak týče porovnání příjmů a výdajů žalovaného, v tomto směru neprovedla právní předchůdkyně žalobkyně žádné šetření, nezkoumala, zda je žalovaný zaměstnaný, jaké má výdaje na bydlení, s kým žije ve společné domácnosti apod. 10. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (její právní předchůdkyně) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, a tomu odpovídá i výsledek, když žalovaný svůj dluh vůbec nesplácel. 11. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit. 12. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na poplatek sjednaný ve smlouvě o úvěru. 13. Při závěru o neplatnosti smlouvy soud dále zkoumal, zda nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, když dle tvrzení žalobkyně měla být částka ve výši 3 900 Kč převedena právní předchůdkyní žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně za tímto účelem soudu navrhla, aby soud provedl důkaz dotazem u příslušné banky. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne 1. 7. 2022 je vlastníkem účtu č. [bankovní účet] jiná osoba, žalovaný není ani disponentem. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že tvrzeným způsobem došlo k obohacení žalovaného (převodem částky 3 900 Kč na jeho účet), soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu. 14. Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, v řízení žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).