19 C 328/2022-31 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s.ř. v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíce říjen 2021 až květen 2022 v celkové výši 1 080 Kč (8 x 135 Kč) a dále zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaných ke dni 27. 10. 2021 částkou 121,22 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. 4. Z předložených listinných důkazů (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 23. 9. 2022, potvrzení České pošty s. p., specifikace dluhu, výzev k úhradě ze dne 13. 6. 2022 vč. doručenky soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně přihlášen jako poplatník televizních poplatků od září 1987 a přihlášen je doposud. Za měsíce říjen 2021 až květen 2022 bylo žalovanému předepsáno na televizních poplatcích celkem 1 080 Kč (8 x 135 Kč), ze strany žalovaného ale nebylo do podání žaloby hrazeno nic, ani na výzvu k úhradě ze dne 13. 6. 2022, kterou si žalovaný převzal dne 16. 6. 2022. <i>5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.</i> <i>6. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i> <i>7. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva.</i> <i>8. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2008, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.</i> 9. Na základě shora uvedeného shledal soud žalobu důvodnou. Z předložených listinných důkazů totiž vyplynulo, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce říjen 2021 až květen 2022 ve výši 1 080 Kč. Poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, vždy k 16. dni v měsíci se tak žalovaný dostal s jednotlivými měsíčními platbami do prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok též na úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci, a to až do 14. 10. 2022 (datum podání žaloby) v zákonné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 77,51 Kč. Jelikož žalovaný opakovaně nehradil televizní poplatky za jednotlivé měsíce, vyzvala jej žalobkyně dopisem ze dne 13. 6. 2022 k zaplacení dlužné částky a současně si za to v žalobě naúčtovala náklady na zaslání této upomínky ve výši 64 Kč. V souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., by byla žalobkyně oprávněná si účtovat až částku 100 Kč. Žalobkyně nicméně požadovala na základě Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022 uzavřenou mezi ní a společností [právnická osoba] toliko částku 64 Kč (z toho náklad za odeslání jedné upomínky ve výši 62 Kč a náklady na tisk a kompletaci ve výši 2 Kč), kterou soud při shledání důvodnosti co do základu i výše žalobkyni rovněž přiznal. 10. Soud tedy žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I. rozsudku). 11. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má tedy má právo na náhradu nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci šlo o typově jednoduchou formulářovou žalobu mající administrativní charakter, přičemž žalobkyně disponuje svým vlastním právním oddělením a agendu televizních poplatků si sama spravuje. Činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla žalobkyně zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby jí tyto náklady hradil. V tomto směru soud postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že zastoupení žalobkyně advokátem shledal soud neúčelným, ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení přistupoval k žalobkyni v rámci rovného přístupu k účastníkům jako k účastníku nezastoupenému a analogicky aplikoval § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle které žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši dalších 200 Kč za 2 úkony à 100 Kč (předžalobní výzva k plnění a žaloba). Náklady řízení účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyní tak činí celkem částku 1 200 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. rozsudku). 12. Lhůtu k plnění stanovil soud jako třídenní, když podmínky pro stanovení lhůty jiné, soud v daném případě neshledal.