19 C 412/2021-33 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 19 874,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 15. 11. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 15. 10. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka 9 500 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději do 14. 11. 2019. Současně měl být zaplacen poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 374,95 Kč. Žalovaná nezaplatila ničeho. Uvedená pohledávka v celkové výši 19 874,95 Kč byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Žalobkyně dále uvedla, že v případě, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaná uznala, že žalobkyni dluží částku 9 500 Kč a současně požádala o prominutí či ponížení úroků a o umožnění zaplacení dluhu ve splátkách 400 až 600 Kč měsíčně. Ke své finanční situaci uvedla, že její příjem z pracovního poměru sice aktuálně činí 19 000 Kč měsíčně, ale dlouho byla bez zaměstnání a z výplaty musí platit i další dluhy v celkové výši 9 000 Kč měsíčně a výdaje na bydlení činí dalších 5 000 Kč. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], byla prostřednictvím internetových stránek uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 15. 10. 2019 (dále jen„ smlouva“), dle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 9 500 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 14. 11. 2019 a současně zaplatit poplatek ve výši 10 374,95 Kč (smlouva o úvěru č. [anonymizováno]). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala částku 9 500 Kč dne 15. 10. 2019 na účet žalované (potvrzení o provedení transakce). Žalovaná nezaplatila ničeho (shodná tvrzení účastníků). 4. [právnická osoba], pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 postoupila žalobkyni, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 3. 4. 2021 odeslaným téhož dne (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. č. [anonymizováno] postoupila společnost [právnická osoba], žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], dopisem ze dne 3. 4. 2021. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 8. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, kdy na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Soud však s ohledem na shora uvedené shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila řádným způsobem, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je tak smlouva o úvěru neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 9. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdkyně provedla pouze lustraci ve veřejně dostupných databázích dlužníků, ke svým tvrzením však nepředložila žádné důkazy. Co se pak týče porovnání příjmů a výdajů žalované, v tomto směru neprovedla právní předchůdkyně žalobkyně žádné šetření, nezkoumala, zda je žalovaná zaměstnaná, jaké má výdaje na bydlení, s kým žije ve společné domácnosti apod. 10. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (její právní předchůdkyně) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalované shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, a tomu odpovídá i výsledek, když žalovaná svůj dluh vůbec nesplácela. 11. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit. 12. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na poplatek sjednaný ve smlouvě o úvěru. 13. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná na dluh žalobkyni dosud neuhradila ničeho, pročež tak žalobkyni stále dluží částku 9 500 Kč, k jejíž úhradě soud žalovanou svým rozhodnutím zavázal. 14. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). 15. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána výzvou k plnění ze dne 3. 4. 2021, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 8. 4. 2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů, tj. do 12. 4. 2021. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od 13. 4. 2021 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 8,25 %). 16. Soud tedy zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 13. 4. 2021 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. 17. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané