19 C 8/2022-45 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 290,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 289,36 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení. V důvodech žalobkyně uvedla, že poskytla žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 13. 12. 2017 revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč, který byl úročen sazbou 23,76 % ročně a který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z výše čerpané částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč. Žalovaný celkově vyčerpal částku 20 783 Kč a zaplatil částku 28 180 Kč. Žalovaný neuhradil splátky v měsících 4/2021 – 9/2021, v důsledku čehož žalobkyně v souladu s ujednáním všeobecných obchodních podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, odstoupila o úvěrové smlouvy a požadovala okamžité zaplacení veškeré dlužné částky s příslušenstvím ke dni 31. 10. 2021. Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 7 534,09 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 1 001,27 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces ve výši 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 155,27 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 1. 11. 2021, požadovala žalobkyně také zákonný úrok z prodlení z částky 8 289,36 Kč, tzn. z jistiny včetně nákladů na vymáhání a smluvní pokuty. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný na formuláři žalobkyně (žádost/smlouva o poskytnutí úvěru) podal dne 13. 12. 2017 (prostřednictvím jejího zástupce – zprostředkovatele úvěru společnosti [právnická osoba]) žádost o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 24 025 Kč. Žalovaný se zavázal úvěrový rámec 20 000 Kč splácet spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. V žádosti žalovaný vyslovil souhlas s úhradou měsíčního poplatku za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč (žádost/smlouva o poskytnutí úvěru ze dne 13. 12. 2017). Žalovaný v období od 21. 6. 2019 do 31. 8. 2021 čerpal z úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši 20 783 Kč, a to jednak převodem platebním příkazem (částka 20 000 Kč) a jednak poplatky za s rezervaci úvěrových zdrojů, které byly zaúčtovány k tíži úvěrového účtu žalovaného (27 x 29 Kč). Žalovaný uhradil ve prospěch úvěrového účtu částku celkem ve výši 28 180 Kč (platební historie účtu [číslo]). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně dle svých tvrzení posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které žalovaný uvedl ve formuláři žádost o úvěr, dále na základě dotazu banky do negativního dlužnického registru SOLUS, kontroly v databázích zaměstnavatelů ARS, Centrální evidenci exekucí a Insolvenčním rejstříku, katastru nemovitostí, interních záznamů, alertů z distribuční sítě a behaviorálního skóringu. Ve formuláři žádost o úvěr žalovaný uvedl, že pracuje pro společnost [právnická osoba], jako svůj měsíční příjem uvedl částku 22 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 0 Kč, ostatní pravidelné náklady a ostatní finanční závazky 0 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, do způsobu bydlení uvedl, že bydlí u rodičů. Při volbě způsobu ověřování údajů získaných od spotřebitele postupuje žalobkyně na základě komplexního vyhodnocení faktorů vystihujících rizikový profil žadatel, typu úvěrového produktu, výše úvěru, typu distribučního kanálu a získaných signálů (alertů). K ověření pak využívá statistické modely příjmů a výdajů odpovídajícím individuálním charakteristikám žadatele o úvěr, informace z externích zdrojů (zejména dlužnické registry SOLUS, BRKI/NRKI) a v případě, že automatizovaný model vyhodnotí jako nezbytné, jsou příjmy a výdaje žadatele o úvěr ověřeny v rámci manuálního posouzení z výpisu z primárního bankovního účtu žadatele. Příjem deklarovaný žalovaným byl ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů a nebyla zjištěna nekonzistence. Do výdajů žalovaného byly zahrnuty náklady na bydlení, ostatní pravidelné výdaje jako jídlo, ošacení a obuv, dopravné, provoz osobního automobilu, telekomunikační služby, financování vzdělávání, kulturních a společenských potřeb, finanční závazky ověřené kontrolou v registru SOLUS a splátka schvalovaného úvěru. Jako opatření směřující k zabránění vzniku hmotné nouze žadatele v důsledku jeho předlužení zavedla žalobkyně ukazatel Minimálního disponibilního příjmu, který je hodnotou, jenž musí domácnosti žadatele zbýt po zaplacení všech shora specifikovaných nákladů, a to bez ohledu na jejich deklarovanou výši. Žádné relevantní listiny (vyjma žádosti/smlouvy o úvěr) však označeny a předloženy nebyly. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 8. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 9. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr, přičemž tyto údaje neověřovala, neboť k ověření využívá statistické modely příjmů a výdajů odpovídajícím individuálním charakteristikám žadatele o úvěr a informace z externích zdrojů (zejména dlužnické registry SOLUS, BRKI/NRKI). Žalovaný uvedl, že pobírá mzdu ve výši 22 000 Kč; příjem deklarovaný žalovaným měl být žalobkyní ověřen proti tabulce předpokládaných příjmů, přičemž nebyla zjištěna nekonzistence. Co se týče výdajů, vzhledem k tomu, že je žalovaný tyto nijak nespecifikoval a uvedl je ve výši 0 Kč, a to včetně podstatných výdajů jako např. náklady na bydlení, žalobkyně výdaje posoudila na základě statistického modelu příjmů a výdajů. Žalobkyně tedy žádným způsobem neověřovala, zda deklarovaný příjem žalovaného odpovídá skutečnosti (např. výplatními páskami, výpisem z účtu), a rovněž nijak neověřovala, skladbu a výši pravidelných výdajů žalovaného. Žalobkyně sice uvedla, že provedla lustraci žalovaného v rejstřících dlužníků, nicméně soudu nedoložila žádné listiny na podporu svých tvrzení. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla žalobkyní ověřena řádně. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. 10. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. 11. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsa