35 C 142/2022-24 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 020 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 020 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyní žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne poskytla Společnost žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit Společnosti jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 020 Kč do [datum], avšak této povinnosti nedostál. Společnost následně uvedenou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr. 5. Žalobkyně soudu předložila listiny označené jako„ Smlouva o zápůjčce“,„ Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce“,„ Rozhodčí smlouva“,„ Zápis z vysvětlení následků uzavření rozhodčí smlouvy“, které měli Společnost a žalovaný uzavřít dne [datum]; tyto listiny nejsou opatřeny podpisem žalovaného ani z dokazování nevyplynul jiný důkaz o vyjádření souhlasu žalovaného se smlouvou. Společnost zaslala dne [datum] na účet č. [bankovní účet], vedený na [jméno] [příjmení], částku 4 000 Kč, VS odpovídající rodnému číslu žalovaného, AV:CreditON pujcka [číslo] (viz potvrzení o platbě, sdělení [obec] spořitelny na č. l. 17). Dne [datum] si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, kterou se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky uvedené v příloze [číslo] této smlouvy za úplatu specifikovanou v příloze [číslo] smlouvy. V příloze [číslo] byla pod položkou [číslo] uvedena pohledávka za žalovaným v aktuální výši 24 363,32 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. příloh [číslo]). Dopisem ze dne [datum], zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 33 075,32 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 9. Na základě provedeného dokazování nebylo možno uzavřít, že by dne [datum] došlo k uzavření tvrzené Smlouvy, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž případně jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť Smlouva měla splňovat podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované si vynutit poskytnutí jistiny úvěru), na jejímž základě měla žalobkyně jako zapůjčitel přenechat žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný měl povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 020 Kč, tj. celkem částku 5 020 Kč do [datum]. Předložené listiny totiž nejsou opatřeny podpisem žalovaného ani z dokazování nevyplynul jiný důkaz o vyjádření souhlasu žalovaného se smlouvou. Nebylo tak možno dovodit jakýkoliv projev vůle žalovaného vstoupit do smluvního vztahu s právním předchůdcem žalobkyně. [příjmení] byla zaslána na účet, který podle jména jeho majitele nepatří žalovanému a projev vůle žalovaného vstoupit do smluvního vztahu s právním předchůdcem žalobkyně nelze dovozovat pouze z uvedeného rodného čísla žalovaného jako identifikátoru poskytnuté částky. 10. Při závěru o neuzavření smlouvy nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Soud nicméně v souladu se zásadou iura novit curia posuzoval vztah mezi žalobkyni a žalovaným dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, kdy analogicky postupoval dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně tvrdila, že částka ve výši 4 000 Kč měla být převedena na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně soudu navrhla, aby soud provedl důkaz dotazem u příslušné banky. [právnická osoba] ze dne [datum] není žalovaný vlastníkem tohoto účtu, na který byla částka poskytnuta. Nebylo tak tedy prokázáno, že došlo k obohacení žalovaného (převodem částky 4 000 Kč na jeho účet). Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu. 11. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a proto by mu byla žalobkyně povinna podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plně nahradit náklady řízení. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.