36 C 37/2022-69 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] distančním způsobem. Pohledávka představuje jistinu ve výši 16 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 528 Kč, náklady na upomínání (označené jako kapitalizovaný úrok) ve výši 150 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 571,40 Kč. Z žalované jistiny žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení od 8. 7. 2021 do zaplacení. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 150 Kč představující kapitalizovaný úrok a částky 2 528 Kč představující smluvní pokutu. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně předložila nepodepsanou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] a nepodepsané obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ smlouva“). Podle smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč splatný do 24. 1. 2021. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] byla částka ve výši 16 000 Kč na účet, jehož majitelem je žalovaný připsána. V článku 1.1 obchodních podmínek jsou upraveny podmínky uzavření smlouvy. Při uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem je okamžikem uzavření splnění poslední z následujících podmínek: i) generování návrhu smlouvy věřitelem, ii) přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení registrace a iii) provedení verifikační platby. V obchodních podmínkách je dále vysvětlen pojem verifikační platba, která znamená převod částky ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu klienta na bankovní účet věřitele, identifikované příslušným variabilním symbolem dle článku 3.7 těchto obchodních podmínek. Dle článku 3.7 obchodních podmínek se jakákoliv částka splatná podle smlouvy věřiteli považuje za zaplacenou připsáním na účet věřitele, pokud byla klientem řádně identifikována uvedením variabilního symbolu, který je uveden ve smlouvě. Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek, jejíž součástí je seznam postoupených pohledávek včetně té žalované, prokázala, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována domáhat se zaplacení žalované pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). Žalobkyně disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny jeho registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o úvěru zakládající žalované nároky uzavřel. Žalobkyně k prokázání procesu sjednávání smlouvy o úvěru uvedla, že žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil registrační formulář, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu, poskytl kopii občanského průkazu a provedl verifikační platbu. Tvrzení, že žalovaný o úvěr v poskytnuté výši požádal a zasláním verifikační platby odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila, však neprokázala. Na bankovní účet žalobkyně byla sice dne [datum] převedena částka 0,01 Kč z bankovního účtu žalovaného, ovšem platba byla identifikovaná jiným variabilním symbolem než číslem předložené úvěrové smlouvy. Žalobkyně tedy neprokázala, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru za jí tvrzených podmínek, neprokázala, že jí vznikl nárok na plnění, která z této smlouvy vyplývají. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal žalovanému na jeho účet částku 16 000 Kč, na jejíž vrácení měla žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, nárok z titulu bezdůvodného obohacení (ustanovení § 2991 o. z). Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 16 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Pokud jde o zaplacení paušalizovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, a to za 1 obyčejně odeslaný dopis žalovanému ze dne [datum] a dvě osobní návštěvy pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu žalovaného ve dnech [datum] a [datum], s odkazem na nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., které kromě výše zákonných úroků z prodlení stanovuje i paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, je třeba zdůraznit, že nařízení vlády č. 351/2013 Sb. se vztahuje pouze na vztahy mezi podnikateli. Věřitelé v jiných závazkových vztazích, jimž dlužníci včas neplní, a jimž vznikají v důsledku toho náklady na vymáhání jejich pohledávek, nemohou bez dalšího uvedené úpravy využít. To znamená, že požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení kromě dluhu i náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, musí je vymáhat jako jiné majetkové nároky. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že účastníci byly na placení nákladů mimosoudního vymáhání dohodnuti. Předložený dopis ze dne [datum], ve kterém byl žalovaný upozorněn na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání není důkaz o tom, že se účastníci na placení jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání dohodli a současně žalobkyně neprokázala, že náklady v požadované výši skutečně vynaložila, proto soud žalobu ohledně částky 473 Kč zamítl. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že by se rovněž mělo jednat o náklady účelně vynaložené. Pokud tedy dlužník odmítne zaplatit po odeslané výzvě, není již účelně vynaloženým nákladem zasílání dalších výzev, provádění osobních návštěv nebo telefonická komunikace, ale pouze směřují k navýšení vymáhaných nákladů. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do dne 30. 7. 2021 výzvou ze dne [datum] odeslanou dne 15. 7. 2021 (výzva včetně poštovního podacího archu) a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 7. 2021 (pokud poslední den lhůty připadl na sobotu, neděli nebo svátek, byl posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den). Splatnost pohledávky nastala 30. 7. 2021. Ode dne následujícího se tedy žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 31. 7. 2021 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 % ročně). Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z přiznané částky za dobu od 31. 7. 2021 do zaplacení a nad rámec uvedeného byl úrok z prodlení zamítnut. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 20 608,40 Kč (18 528 Kč + kapitalizovaný úrok 150 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 571,40 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 9. 3. 2022 ve výši 886 Kč + náklady vymáhání 473 Kč) a částky 16 802,80 Kč (16 000 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku II. do dne 9. 3. 2022 802,80 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 81 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 62 % (81 % - 19 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 070,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 750 Kč (2,5× 300 Kč dle § 14 odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, jednoduché předžalobní výzva k plnění a sepis žaloby), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a částky 220,50 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 284 Kč (62 % z 2 070,50 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupkyně žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 94/2020 a 36 C 409/2021). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů