36 C 409/2021-78 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] distančním způsobem. Pohledávka představuje jistinu ve výši 13 744 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 418 Kč, náklady na upomínání (označené jako kapitalizovaný úrok) ve výši 150 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 559,17 Kč. Z žalované jistiny žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení od 8. 6. 2021 do zaplacení. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 150 Kč představující kapitalizovaný úrok a částky 2 418 Kč představující smluvní pokutu. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně předložila nepodepsanou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] a nepodepsané obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ smlouva“). Podle smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 19 800 Kč splatný do 8. 12. 2020. Dle sdělení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] byla částka v celkové výši 19 800 Kč na účet, jehož majitelem je žalovaný, právním předchůdcem žalobkyně připsána. V článku 1.1 obchodních podmínek jsou upraveny podmínky uzavření smlouvy. Při uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem je okamžikem uzavření splnění poslední z následujících podmínek: i) generování návrhu smlouvy věřitelem, ii) přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení registrace a iii) provedení verifikační platby. V obchodních podmínkách je dále vysvětlen pojem verifikační platba, která znamená převod částky ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu klienta na bankovní účet věřitele, identifikované příslušným variabilním symbolem dle článku 3.7 těchto obchodních podmínek. Dle článku 3.7 obchodních podmínek se jakákoliv částka splatná podle smlouvy věřiteli považuje za zaplacenou připsáním na účet věřitele, pokud byla klientem řádně identifikována uvedením variabilního symbolu, který je uveden ve smlouvě. Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek, jejíž součástí je seznam postoupených pohledávek včetně té žalované, prokázala, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována domáhat se zaplacení žalované pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). Žalobkyně disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny jeho registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o úvěru zakládající žalované nároky uzavřel. Žalobkyně na výzvu soudu k prokázání procesu sjednávání smlouvy o úvěru uvedla, že žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil registrační formulář, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu, poskytl kopii občanského průkazu a provedl verifikační platbu. Tvrzení, že žalovaný o úvěr v poskytnuté výši požádal a zasláním verifikační platby odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila, však neprokázala. Neprokázala tedy, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru a že ji projevil skutečně žalovaný. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru za jí tvrzených podmínek, neprokázala, že jí vznikl nárok na plnění, která z této smlouvy vyplývají. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal žalovanému na jeho účet částku 19 800 Kč, na jejíž vrácení měla žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, nárok z titulu bezdůvodného obohacení (ustanovení § 2991 o. z). Jelikož žalovaný žalobkyni uhradil částku 12 852 Kč, soud jej zavázal k zaplacení částky 6 948 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do dne 14. 9. 2021 výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] odeslanou dne 3. 9. 2021 (výzva před podáním žaloby včetně poštovního podacího archu) a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 6. 9. 2021. Splatnost pohledávky nastala 14. 9. 2021. Ode dne následujícího se tedy žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 15. 9. 2021 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 % ročně). Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z přiznané částky za dobu od 15. 9. 2021 do zaplacení a nad rámec uvedeného byl úrok z prodlení zamítnut. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.