38 C 296/2021-87 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] domáhala shora uvedených nároků. To vše v zásadě s tvrzením, že část pozemků p. [číslo] p. č. St. [číslo], p. č. St. [číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v katastrálním území Zlín, která je zakreslena rukou v geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] je chybně v katastru nemovitostí evidována jako vlastnictví žalovaného, ač jde ve skutečnosti o vlastnictví žalobkyně, neboť tato část uvedených pozemků je správně součástí pozemků žalobkyně p. č. St. 720 a [parcelní číslo]. Podle žalobkyně byl totiž průběh vlastnické hranice mezi pozemky žalobkyně a pozemky žalovaného nesprávně vytýčen při tvorbě platného obnoveného operátu vyhlášeného ke dni [datum], kdy byl vyhotoven polní náčrt [číslo] který pozemek žalobkyně [parcelní číslo] nesprávně zmenšil o 38 m2. Výměra pozemku [parcelní číslo] o velikosti 166 m2 evidovaná v katastru nemovitostí je chybná a správně by měla činit dokonce o 41 m2 více, tj . 207 m2. 2. Žalovaný primárně navrhl, aby bylo řízení zastaveno, protože tato věc již byla mezi stranami pravomocně vyřešena v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 35 C 94/2006 a 35 C 307/2018 pro případ, že by se soud s jeho názor o existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté neztotožnil, navrhl žalovaný, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 3. Při jednání konaném dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět v části, v níž se domáhala vyklizení sporné části shora citovaných pozemků. Soud proto řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. 4. Dále se soud zabýval otázkou, zda přeci jen není ve věci dána překážka věci již pravomocně rozhodnuté podle § 159a odst. 4 o. s. ř., pro kterou by nebylo možno v řízení pokračovat, neboť taková překážka představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (§ 103, § 104 o. s. ř.). Jak bylo soudem zjištěno v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 35 C 94/2006 a 35 C 307/2018 domáhala se žalobkyně vůči právním předchůdcům žalovaného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], resp. vůči žalovanému odstranění staveb, resp. částí staveb postavených podle tvrzení žalobkyně neoprávněně na jejích pozemcích. Žalobkyně přitom argumentovala shodně jako v tomto řízení tvrzením, že tyto stavby (jejich části) stojí na části pozemků žalobkyně, které jsou však chybně vlastnicky evidovány jako vlastnictví žalovaného, resp. jeho právní předchůdkyně. 5. Jak vyplynulo z rozsudku zdejšího soudu č. j. 35 C 94/2006-207 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 59 Co 230/2011-245 bylo požadavku žalobkyně na odstranění garáže vyhověno jen částečně, a to v rozsahu části jedné ze stěn garáže o šířce cca 20 cm. Ve zbývajícím rozsahu byl požadavek žalobkyně na odstranění garáže, jakož i vjezdu k ní a prvních sloupků bran u vstupů na pozemek shora a zespodu jako nedůvodný zamítnut s tím, že tyto stavby (jejich části) se nacházejí na pozemku právních předchůdců žalovaného a nikoliv žalobkyně. 6. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 35 C 307/2018-121 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 59 Co 2/2020-150 byl zamítnut požadavek žalobkyně na odstranění plotů umístěných mezi pozemky účastníků, jakož i na odstranění betonového fundamentu, do něhož jsou tyto ploty přichyceny. To opět s odůvodněním, že tyto stavby ve vlastnictví žalovaného nejsou postaveny na pozemcích žalobkyně. 7. Byť se žalobkyně v tomto řízení domáhá určení jejího vlastnického práva k části pozemků, o níž bylo již v předchozích řízeních (zejména v řízení vedeném pod sp. zn. 35 C 307/2018) řečeno, že k ní vlastnické právo nemá, nevytváří shora uvedená rozhodnutí o žalobách na plnění překážku věci rozhodnuté pro žalobu o určení vlastnického práva žalobkyně k této sporné části pozemků, resp. pro žalobu na uložení povinnosti přesného zaměření vlastnické hranice mezi pozemky žalobkyně a žalovaného, jak se toho žalobkyně domáhá v tomto řízení. To zejména proto, že rozhodnutí o určení vlastnického práva žalobkyně k této sporné části předmětných pozemků může být podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí a v takovém případě rozhodnutí o žalobě na plnění překážku věci pravomocně rozhodnuté pro žalobu na určení vlastnického práva nevytváří (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2740/2012 ze dne 25. 6. 2014). Takovou překážku pak jistě nevytváří dřívější rozhodnutí pro žalobu na zaměření„ správného průběhu vlastnické hranice“. Soud proto podmínky pro zastavení tohoto řízení z důvodu existence překážky věci pravomocně rozhodnuté neshledal. 8. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně je vlastnicí pozemku p. č. St. 720, jehož součástí je dům [adresa], a pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území Zlín Tyto pozemky z jihovýchodní strany sousedí s pozemky žalovaného p. č. St. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], p. č. St. [číslo], jehož součástí je garáž, p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] (viz výpisy z katastru nemovitostí a katastrální mapa). 9. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala určení svého vlastnického práva ke konkrétně určené části pozemků evidovaných v katastru nemovitostí coby pozemky žalovaného. Tuto část také pro potřeby zahájení a vedení tohoto řízení dostatečně určitě vymezila, když ji rukou zakreslila do geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] (viz citovaný plán). Žalobkyně tak tvrdila, že skutečnou hranici mezi jejími pozemky a pozemky žalovaného lze objektivně zjistit. Nešlo tedy o případ žaloby podle § 1028 o. z., kdy by skutečný průběh hranice mezi pozemky účastníků nebyl zjistitelný. Soud se proto zabýval otázkou, zda jsou tvrzení žalobkyně o„ skutečném“ průběhu vlastnické hranici mezi pozemky účastníků pravdivá či nikoliv. 10. Podle geometrického (polohopisného) plánu ze dne [datum] na rozdělení pozemků p. [číslo] byla z pozemku [parcelní číslo] oddělena část„ a“ o výměře 163 m2 a tato byla sloučena do pozemku [parcelní číslo] zatímco z pozemku [parcelní číslo] byla oddělena část„ b“ o výměře 117 m2 a tato byla sloučena do pozemku [parcelní číslo]. Nově tak měl mít pozemek [parcelní číslo] výměru 514 m2 a pozemek [parcelní číslo] měl mít výměru 226 m2, přičemž nové hranice byly v přírodě omezníkovány kameny. Uvedená změna pak byla zachycena i v pozemkové knize zápisem z [datum] pod číslem deníku [číslo] (stejné číslo deníku je uvedeno i na citovaném geometrickém plánu). Již na geometrickém plánu z roku 1931 je přitom patrné, že nově určená hranice mezi pozemkem p. [číslo] (nyní pozemky žalovaného) svým zakresleným průběhem neodpovídá průběhu tvrzenému a kreslenému žalobkyní (viz zakreslení průběhu této hranice žalobkyní v geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo]). Zejména se linie této hranice na uvedeném geometrickém plánu směrem k severovýchodu neláme ve vzdálenosti 9,2 m na jihovýchod. Současně je z tohoto geometrického plánu patrné, že šíře pozemku [parcelní číslo] na jeho jihozápadní straně (u ulice [příjmení]) měla být 8,5 m a ve vzdálenosti 25 m od severovýchodní hranice pozemku p. č. St. 720 měl být pozemek [parcelní číslo] široký 6,8 m. 11. Jak bylo soudem zjištěno na podkladě trhové smlouvy ze dne [datum], prodali touto smlouvou manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] paní [jméno] [příjmení] dům [adresa] postavený na pozemku p. č. St. 720 a pozemek [parcelní číslo] za cenu 60 000 Kč. Z uvedeného je patrné, že uvedenou smlouvou byl právním předchůdcům žalobkyně prodán pozemek [parcelní číslo] geometricky (polohově) určený shora citovaným geometrickým plánem z roku 1931. 12. Na podkladě znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] vypracovaného v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 35 C 307/2018 dospěl soud k závěru, že skutečný průběh vlastnické hranice mezi pozemky žalobkyně a žalovaného odpovídá stávající evidenci v katastru nemovitostí a odpovídá (s přípustnou odchylkou) hranici těchto pozemků určené geometrickým plánem již z roku 1931. Znalec v posudku konstatoval, že snímek katastrální mapy určuje hranici mezi pozemky p. č. St. 720, [číslo] a [číslo], St. [číslo], [číslo] a [číslo], přičemž hranice prochází ve směru z ulice [příjmení] směrem k ulici [ulice] po souřadnicových bodech, z nichž některé měly kód kvality 3, což znamenalo, že poloha takového bodu byla určena geodetickými metodami a má základní střední souřadnicovou chybu mxy 0,14 m (chyba vůči nejbližším bodům polohového pole) a mezní polohovou chybu 0,28 m. Některé souřadnice polohy podrobných bodů v místě sporu měly kód kvality 6, což znamená, že poloha takového bodu nebyla určena geodetickými metodami, ale byla odvozena digitalizací z analogové mapy a má základní střední souřadnicovou chybu mxy 0,21 m a mezní polohovou chybu 0,42 m. Znalec provedl zaměření vlastnické hranice, kdy jednotlivé pro zaměření použité body měřické sítě byly nalezeny a ověřeny metodou GNSS, přičemž podrobné body byly zaměřeny polární metodou. Zaměřeny byly i kontrolní a ověřovací body pro kontrolu homogenity s katastrální mapou. Při kontrolním měření pak bylo zjištěno, že ani jednou nebyla