39 C 18/2022-27 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku, představující nepovolený debetní zůstatek na [anonymizováno] účtu žalované, zřízeném postupitelem žalované pohledávky [právnická osoba] na základě smlouvy o sporožirovém účtu ze dne [datum] [právnická osoba] a žalované uzavřely dne [datum] dále smlouvu o poskytnutí úvěru na výše uvedeném sporožirovém účtu, na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr s limitem ve výši 5 000 Kč a úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná však porušila sjednané podmínky kontokorentního úvěru a umožnila na svém sporožirovém účtu vznik nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl ani přes výzvy banky vyrovnán, a proto byl převeden dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] byla pohledávka banky vůči žalované včetně příslušenství postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení se pohledávka skládala ze zůstatku úvěru ve výši 5 753,72 Kč, úroků z úvěru za dobu do [datum] v kapitalizované výši 794,80 Kč a úroků z prodlení za dobu do [datum] v kapitalizované výši 446,40 Kč. 2. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Postupitelka pohledávky žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalované poskytnut na jejím účtu kontokorentní úvěr s limitem ve výši 5 000 Kč a úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná však porušila sjednané podmínky kontokorentního úvěru a umožnila na svém sporožirovém účtu vznik nepovoleného debetního zůstatku, který nabyl ani přes výzvy banky vyrovnán, a proto byl dne [datum] v celé výši 5 682,29 Kč převeden na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a následně postoupen žalobkyni. Ke dni postoupení ([datum]) se pohledávka žalobkyně v celkové výši 6 994,92 Kč skládala ze zůstatku úvěru ve výši 5 753,72 Kč, úroků z úvěru za dobu do [datum] v kapitalizované výši 794,80 Kč a úroků z prodlení za dobu do [datum] v kapitalizované výši 446,40 Kč. Žalovaná svůj dluh z nepovoleného debetního zůstatku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum]. 3. Z hlediska právního posouzení věci byla mezi postupitelem pohledávky žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obchodního zákoníku), na jejímž základě banka poskytla žalované dohodnuté peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit a platit z nich úroky. Požadovaná úroková sazba poskytnutého úvěru ve výši 18,9 % ročně se nejeví nikterak nepřiměřená, neboť podstatně nepřesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Žalované vznikla podle smlouvy povinnost platit úroky ve sjednané výši od doby poskytnutí úvěru (§ 502 odst. 1 obchodního zákoníku). Řádným nesplácením úvěru žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy o úvěru a věřiteli vzniklo právo od smluv odstoupit a požadovat jednorázové zaplacení jistiny úvěru spolu se sjednanými úvěrovými úroky (§ 506 obchodního zákoníku). Následujícím dnem po splatnosti celého zůstatku úvěru se žalovaná dostala do prodlení s plněním dluhu a věřiteli vznikl nárok i na úroky z prodlení ve výši určené občanskoprávními předpisy, jelikož nebyly určeny smluvně (§ 369 odst. 1 obchodního zákoníku, § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Postoupením pohledávky nabyla žalobkyně kromě samotné pohledávky také její příslušenství a práva s ní spojená (§ 1880 odst. 1 nového občanského zákoníku). Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalovanou pohledávku včetně příslušenství. 4. Žalobkyně měla v tomto sporu plný úspěch, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšné žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož byla žalované v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, tvoří náklady řízení odměna za zastupování (§ 137 odst. 2 o. s. ř.). Při určení výše nákladů soud vzhledem k nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 25/12 vycházel ze zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen vyhláška). Předmětem řízení bez příslušenství byla v době započetí úkonu právní služby částka 5 753,72 Kč, která představuje tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny (§ 8 odst. 1 vyhlášky). Účelně vynaložené náklady žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměny advokátky ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 vyhlášky), a to za předžalobní výzvu k plnění se základním rozborem, převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky), náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč (3 úkony právní služby podle § 13 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, kterou je advokát povinen odvést ze své odměny a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 5. Jelikož bylo z informačního systému zdejšího soudu zjištěno, že toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota žalovaného peněžitého plnění nepřevyšovala 50 000 Kč, byly splněny zákonné důvody pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky, které výrazně redukuje sazbu mimosmluvní odměny za úkony právní služby do podání žaloby včetně. Za doplnění žaloby o další skutková tvrzení odměna ani náhrada hotových výdajů advokátovi nepřísluší, neboť tato tvrzení měla být obsažena již v samotné žalobě, za kterou mu byly veškeré náklady přiznány. Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě, přičemž náhrada nákladů řízení žalobkyně je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta žalobkyně.