19 C 4/2022-60 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 9. 11. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 108 000 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že coby výlučný vlastník jednotky [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově [adresa] na parcele č. st. [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], uzavřel s žalovaným dne 25. 3. 2015 nájemní smlouvu, na jejímž základě přenechal žalovanému k dočasnému užívání uvedenou jednotku a žalovaný se zavázal žalobci coby pronajímateli hradit nájemné ve výši 3 000 Kč, splatné k 15. dni daného kalendářního měsíce. Nájem předmětného bytu zanikl výpovědí ze dne 1. 11. 2018 k datu 5. 11. 2018. Žalovaný byt dodnes nevyklidil, přestože rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 12. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 8. 2020, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2020, byl zavázán k vyklizení tohoto bytu do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný tedy byt dále užívá, přičemž neplatí sjednané nájemné. O dlužném nájemném za dobu od 16. 12. 2016 do 16. 10. 2018 bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 3. 2019, který nabyl právní moci dne 4. 5. 2019. Žalovaný ale nehradil nájemné ani v dalším období a za dobu od listopadu 2018 do října 2021 tak žalobci dluží náhradu ve výši ujednaného nájemného dle § 2295 občanského zákoníku ve výši dalších 108 000 Kč (36 měsíců x 3 000 Kč). Uvedenou částku mu neuhradil ani na předžalobní výzvu, a proto po něm tuto částku i se zákonným úrokem z prodlení od 3. 11. 2021 do zaplacení, požaduje touto žalobou. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když namítal, že žalobce se nestal vlastníkem předmětné bytové jednotky, když on sám podal žalobu na určení, že vlastníkem předmětné bytové jednotky je on – žalovaný (viz žaloba na určení vlastnictví vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. [spisová značka]). 3. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 11. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 15. 11. 2016, zjistil úpadek žalovaného (výrok I.), povolil oddlužení žalovaného (výrok II.), ustanovil žalovanému insolvenčního správce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok III.). Usnesením ze dne 4. 2. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 15. 11. 2016, rozhodl soud o tom, že se schválené oddlužení žalovaného zrušuje (výrok I.) a prohlašuje se konkurs na majetek žalovaného. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 3. 2022. S ohledem na shora uvedené Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 31. 7. 2022, č. j. 19 C 4/2022-43, uvedené řízení v této věci přerušil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 8. 2022. Usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. [insolvenční spisová značka], ale Krajský soud v Brně rozhodl o tom, že konkurs na majetek žalovaného se zrušuje, neboť pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 2. 2023. Na to konto Okresní soud ve Zlíně rozhodl usnesením č. j. 19 C 4/2022-51, ze dne 13. 4. 2023, o tom, že v přerušeném řízení se pokračuje. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 5. 2023. 4. K jednání nařízenému na den 11. 5. 2023 se žalovaný ani jeho právní zástupce bez omluvy nedostavili. Soud proto jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 5. Z provedených důkazů zjistil soud následujíc skutkový stav: žalobce jako výlučný vlastník jednotky [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově [adresa] na parcele č. st. [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], uzavřel (tehdy pod příjmením [příjmení]) s žalovaným dne 25. 3. 2015 nájemní smlouvu, na jejímž základě přenechal žalovanému k dočasnému užívání uvedenou jednotku a žalovaný se zavázal hradit žalobci coby pronajímateli nájemné ve výši 3 000 Kč, splatné k 15. dni daného kalendářního měsíce (viz citovaná nájemní smlouva). Výpovědí z nájmu bytu ze dne 1. 11. 2018 žalobce žalovanému vypověděl nájem uvedeného bytu z důvodu neplacení nájemného v době od června 2016 do října 2018 bez výpovědní doby. Žalovaný si tuto výpověď převzal dne 5. 11. 2018 (viz citovaná výpověď a dodejka o jejím převzetí). Protože žalovaný uvedenou bytovou jednotku dobrovolně nevyklidil, rozhodl o jeho vyklizení z předmětné bytové jednotky soud, a to rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 12. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 8. 2020, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2020, kterým žalovaného zavázal k vyklizení předmětné bytové jednotky bytu do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud I. stupně i soud II. stupně přitom vyšly z toho, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu, že tento byt byl pronajat žalovanému, který ale řádně neplatil sjednané nájemné, a proto mu žalobce nájem vypověděl, takže nájem předmětného bytu zanikl výpovědí ke dni 5. 11. 2018 (viz citované rozsudky). Žalovaný ale předmětnou bytovou jednotku užíval i nadále, přičemž sjednané nájemné nehradil. Dlužné nájemné, resp. náhradu ve výši ujednaného nájemného dle § 2295 o. z., za dobu od 16. 12. 2016 do 16. 10. 2018 bylo vyřešeno rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 3. 2019, kterým byl žalovaný zavázán uhradit žalobci za toto období částku 69 000 Kč. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 4. 5. 2019 (viz citovaný rozsudek). Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 24. 4. 2023, rozhodl zdejší soud i o žalobě žalovaného na určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce, a to tak, že žalobu zamítl v celém rozsahu. Tento rozsudek doposud není pravomocný (viz cit. rozsudek). Předžalobní výzvou ze dne 25. 10. 2021 zaslanou žalovanému doporučeně dne 26. 10. 2021, žalobce žalovaného vyzval k uhrazení náhrady ve výši ujednaného nájemného za období od listopadu 2018 do října 2021 ve výši 108 000 Kč nejpozději do 2. 11. 2021 (viz citovaná předžalobní upomínka a poštovní podací lístek k ní). Žalovaný žalobci částku 108 000 Kč neuhradil doposud (viz nezpochybněná tvrzení žalobce). K tomu soud podotýká, že pokud žalovaný žalobci dlužnou částku nebo její část uhradil, bylo na něm, aby toto tvrdil a prokazoval, co se ale nestalo. <i>6. Podle § 2295 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli bytu skutečně odevzdá.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Právní hodnocení je následující: provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce jako výlučný vlastník jednotky [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově [adresa] na parcele č. st. [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], uzavřel (tehdy pod příjmením [příjmení]) s žalovaným dne 25. 3. 2015 nájemní smlouvu, na jejímž základě přenechal žalovanému k dočasnému užívání uvedenou jednotku a žalovaný se zavázal žalobci coby pronajímateli hradit nájemné ve výši 3 000 Kč, splatné k 15. dni daného kalendářního měsíce. Uvedený nájemný vztah byl ukončen k datu 5. 11. 2018 výpovědí žalobce z nájmu bytu. Protože žalovaný uvedenou bytovou jednotku dobrovolně nevyklidil, rozhodl o jeho vyklizení z předmětné bytové jednotky soud, a to rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 12. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 8. 2020, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2020, a kterým byl žalovaný zavázán k vyklizení tohoto bytu do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 24. 4. 2023, rozhodl zdejší soud i o žalobě žalovaného na určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce, a to tak, že žalobu zamítl v celém rozsahu. Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobce za užívání předmětné bytové jednotky za další období, konkrétně za dobu od listopadu 2018 do října 2021, tj. za dalších 36 měsíců. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalovaný uvedenou bytovou jednotku užíval i v tomto období (to ani sám nezpochybňoval) a nic za to žalobci neplatil (žalovaný opět ani netvrdil, že by žalobci v tomto období cokoliv platil). Z ust. § 2295 o. z. přitom vyplývá, že v p