36 C 359/2022-45 — Okresní soud ve Zlíně

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 16. 11. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou dle tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím internetu. Žalovaná částka 17 000 Kč je tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč, poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“) a všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) s tvrzením, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek [webová adresa], na kterých žalovaný vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce, který elektronicky podepsal PIN kódem, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo. Po uzavření smlouvy o zápůjčce mu tato byla včetně všeobecných obchodních podmínek zaslána elektronickou poštou na jím sdělený e-mail. K prokázání svých tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce popsaným způsobem však, byť k tomu byla vyzvána, žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o zápůjčce nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o zápůjčce a že ji projevil skutečně žalovaný. V řízení bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla od žalobkyně dne [datum] připsána částka 10 000 Kč dne (sdělení [právnická osoba]). Žalobkyně na účet žalovaného poukázala částku 10 000 Kč, aniž by byl prokázán právní důvod poskytnutí těchto prostředků, proto soud z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) zavázal žalovaného k zaplacení částky 10 000 Kč a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce, žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně prokázala, že žalovanému odeslala až výzvu z [datum]. K dřívějším výzvám nepředložila důkaz o jejich odeslání. Výzva z [datum] byla ovšem odeslána na doručovací adresu ([ulice a číslo], [obec]) uvedenou ve smlouvě o zápůjčce, jejíž uzavření žalobkyně neprokázala. Zásilka se žalobkyni vrátila zpět s poznámkou„ adresát na uvedené adrese neznámý“ (sledování zásilek). Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že uvedená adresa není a v minulosti ani nikdy nebyla adresou, na kterou mají být žalovanému doručovány písemnosti a ani adresou trvalého pobytu žalovaného. Výzvu k plnění tak představuje žaloba, která byla žalovanému doručena v souladu s § 46b písm. a) o. s ř. na adresu místa trvalého pobytu ([ulice a číslo], [obec]) dne [datum]. Podle § 1958 odst. 2 o. z. měl žalovaný plnit následujícího dne, tedy [datum], a pokud tak neučinil, je podle § 1968 o. z. ode dne [datum] s plněním dluhu v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 15 %). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně za období od 16. 11. 2020 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze v jí požadované (nižší) výši, ovšem pouze od 10. 12. 2022 a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.