19 C 238/2024-81 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 79 007,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, částka 65 500 Kč byla vyplacena na účet žalovaného, částka 14 500 Kč byla započtena na náklady poskytovatele úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 461 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2023, proto došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní výzvu ze dne 19. 3. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 14. 10. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“). Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, výpis z databáze neplatných dokladů, potvrzení o odeslání částky 1 Kč ze dne 14. 10. 2022 s VS , var. symbol, a poznámkou „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “ z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet žalobkyně, výplatní lístky žalovaného za období 7/2022, 8/2022, 9/2022 a výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2022 – 30. 9. 2022. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to v souladu s § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen o. z.). Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, předložil výpis ze svého účtu a výplatní lístky a zasláním částky ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu projevil svou vůli být vázán smlouvou (viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , výpisy z účtu žalovaného, kopie občanského průkazu, výpis z databáze neplatných dokladů, potvrzení o odeslání 1 Kč, výplatní lístky žalovaného).4. Na účet žalovaného byla dne 18. 10. 2022 připsána částka 65 500 Kč od žalobkyně (viz sdělení , právnická osoba, . ze dne 10. 10. 2024). Žalovaný uhradil žalobkyni dvě splátky ve výši 3 461 Kč, tj. celkem 6 922 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registru CRIBIS, SOLUS a REPI. Žalovaný neměl v registrech žádný záznam. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené příloze č. 1 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplněno, že žalovaný je svobodný, u počtu vyživovaných dětí je uvedeno 0, příjem žalovaného činil 24 219 Kč a sestával ze mzdy od zaměstnavatele , právnická osoba, , což žalobkyně ověřila výplatními lístky žalovaného. Z výplatních lístků je patrné, že mzda byla žalovanému vyplácena na účet č. , č. účtu, . Žalovaný jako své výdaje uvedl náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky (úvěr od společnosti , Anonymizováno, ) ve výši 3 800 Kč, sázky ve výši 2 353 Kč a u jednorázových závazků (mikro úvěry) uvedl „ne“. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 7. 2022 do 30. 9. 2022, ze kterých vyplývá, že konečný zůstatek ke dni 30. 9. 2022 činil 0 Kč. Z výpisů jsou pak patrné odchozí i příchozí platby společnosti , právnická osoba, . (viz výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2022 do 30. 9. 2022, výpis z lustrace v registrech CRIBIS, SOLUS, REPI, výplatní lístky, příloha č. 1).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 14. 10. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 500 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných splátkách.11. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně uvedla, že svou zákonnou povinnost splnila, když posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Na základě získaných informací dospěla žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí částku 24 219 Kč, což si žalobkyně dostatečně ověřila pomocí výplatních pásek. Za zásadní pochybení žalobkyně lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, které nijak neověřovala. Žalovaným sdělená částka výdajů 3 000 Kč a 3 800 Kč představující odhadované měsíční výdaje na bydlení a obživu se jeví jako velmi nízká. Žalobkyně reálné náklady na bydlení žalovaného nijak neověřila například pomocí nájemní či podnájemní smlouvy. Žalobkyně také nijak blíže nezkoumala ani ostatní výdaje žalovaného. Žalobkyně sice zkoumala výdaje žalovaného z bankovních výpisů, nicméně vzhledem k tomu, že žalovaný byl majitelem či disponentem i dalšího bankovního účtu (na něž mu byla vyplácena mzda), nelze učinit závěr, že žalobkyně nahlédnutím do výpisů z jednoho z několika účtů, mohla objektivně zjistit majetkovou situaci žalovaného. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného na místě, neboť skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech a výdajích od žalovaného neobstarala a spoléhala se pouze na sdělené údaje, aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 2981/2022). Logickým závěrem výše uvedeného je potom skutečnost, že žalovaný nebyl reálně schopen předmětný úvěr řádně splatit, čemuž svědčí i skutečnost, že se uchyloval k užívání úvěrových produktů a sázení. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedostatečným. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.12. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založ