26 C 53/2024-45 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 1. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 800 Kč a to vše ze smlouvy o spotřebitelském , Anonymizováno, č. , hodnota, uzavřené dne 4. 10. 2022. Žalovaný na úvěru čerpal částku 10 000 Kč, aniž by cokoliv žalobkyni vrátil. Po marné předžalobní výzvě se proto žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud touto žalobou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Svou účast u jednání omluvila také žalobkyně prostřednictvím svého zástupce.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 4. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu na webových stránkách žalobkyně, kde si žalovaný přes registrační formulář zřídil uživatelský účet, prostřednictvím něhož požádal o úvěr po zadání verifikace prostřednictvím SMS zaslané na mobilní telefon, tel. číslo, , uvedený žalovaným. V žádosti žalovaný sdělil, že je svobodný, pracuje jako servisní technik ve společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, s., Anonymizováno, .o. v , Anonymizováno, , kde dosahuje příjmu 29 000 Kč. Rovněž uvedl, že bydlí ve vlastním bytě a že jeho měsíční výdaje činí , částka, , aniž by je specifikoval a doložil. Příjmy doložil výplatními lístky za měsíce 1-3/2022 a 6/2022. Rovněž předložil výpis ze svého běžného účtu č. , č. účtu, vedeného v , právnická osoba, . za období , datum, – , datum, . Z účtu byl zjištěn počáteční zůstatek , částka, a konečný zůstatek , částka, a tvrzený příjem ze zaměstnání. Dále předložil výpis ze svého běžného účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za období od , datum, do , datum, s počátečním zůstatkem , částka, a konečným zůstatkem , částka, , zahrnující tvrzený příjem ze zaměstnání, ale rovněž i čerpání finančních prostředků z jiných spotřebitelských smluv, a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, (od , Anonymizováno, ) a dne , datum, ve výši , částka, (od , právnická osoba, ) (viz výplatní lístky, výpisy z běžného účtu). Žalobkyně po uskutečněné žádosti o úvěr a po předložení dokladů o majetkové situaci žalovanému mu dne , datum, na jeho účet vedený u , právnická osoba, . vyplatila z požadované částky , částka, pouze úvěrovou jistinu , částka, (sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Žalovaný se zavázal splácet úrok 40 % měsíčně z čerpané jistiny v pravidelných splátkách splatných vždy k 3. dni v měsíci. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ neuhrazení dlužné částky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení (viz cit. smlouva).4. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).5. Žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 4. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % p. m. (tedy měsíčně).6. Soud musel konstatovat, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 z. s. ú, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 z. s. ú.. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu žalovaného.7. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla vyzvána (usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. 3. 2024, č. j. , spisová značka, ), neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když zjišťovala pouze jeho příjem, aniž by jeho výdaje jakkoliv zkoumala. Žalobkyně úvěrové prostředky žalovanému poskytla přesto, že z výpisů z jeho bankovních účtů bylo zřejmé, že příjmy žalovaného nepokryjí ani jeho měsíční výdaje, které musel krýt dalšímu úvěry čerpanými krátce před poskytnutím předmětného úvěru, u jiných nebankovních společností. Žalobkyně sice obecně v žalobě tvrdila, že v rámci ověřování úvěruschopnosti provedla lustraci žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, avšak ke svým tvrzením neposkytla žádné důkazy, a to ani na základě shora cit. výzvy, na níž vůbec nereagovala. Navíc se žalobkyně ani nedostavila k jednání soudu, aby soudu osvětlila svá tvrzení stran řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v rámci kontraktačního procesu, před poskytnutím předmětného úvěru.8. Soud s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. V souvislosti s novelou § 87 z. s. ú., provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), o neplatnost absolutní. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy, jelikož příslušenství sdílí osud věci hlavní (§ 510 odst. 2 o. z.). Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru.9. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni ničeho neuhradil zavázal jej k zaplacení částky 10 000 Kč (výrok I). Soud žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalobkyní žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivně rozhodnutím soudu. Důsledkem neřádného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Ke stejnému závěru dospěl ostatně i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262.10. Ve zbývající části, tj. co do částky 4 000 Kč a 2 800 Kč na smluvní pokutě a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 8. 1. 2023 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky na ně mají původ v absolutně neplatné smlouvě (výrok II).11. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků řízení, protože žalobkyně byla z původně uplatněné částky v celkové výši 19 550,30 Kč úspěšná co do částky 10 000 Kč, jež odpovídá 51 %. Podíl na úspěchu žaloby je tak rovnoměrně rozdělen mezi obě procesní strany, čemuž odpovídá výrok III.