36 C 254/2024-53 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 649 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 17. 8. 2018 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný načerpal částku 23 109 Kč a uhradil pouze částku 9 650 Kč. Následně se dostal s úhradou splátek do prodlení. Žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni 11. 3. 2024 za splatný. Ke dni sepsání žaloby žalovanému ze smlouvy zůstal dluh v celkové výši 15 649 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 14 000 Kč, poplatků ve výši 49 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok v kapitalizované výši 2 056,53 Kč (součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 14 000 Kč za dobu od 12. 3. 2024 do 10. 6. 2024) a úrok z prodlení v kapitalizované výši 480,75 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 15 649 Kč za dobu od 26. 3. 2024 do 10. 6. 2024). Za navazující období jdoucí od 11. 6. 2024 do zaplacení požadovala úrok ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 649 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 17. 8. 2018 uzavřena úvěrová smlouva číslo , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 26,28 % ročně měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci [úvěrová smlouva ze dne 17. 8. 2018].4. Žalovaný čerpal úvěr nákupem zboží na splátky a bezúčelovým převodem hotovosti na účet žalovaného. V rámci účelového úvěru nákupem zboží na splátky byla načerpána částka ve výši 8 999 Kč převodem peněžních prostředků na účet prodejce [úvěrová smlouva ze dne , datum, , výpis čerpání, splátek a úhrad]. Na účet žalovaného byla dne , datum, připsána částka 7 000 Kč, dne , datum, částka ve výši 5 000 Kč, dne , datum, částka ve výši 500 Kč, dne , datum, částka ve výši 600 Kč, dne , datum, částka ve výši 300 Kč, dne , datum, částka ve výši 200 Kč a dne , datum, připsána částka ve výši 510 Kč [sdělení , jméno FO, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . ze dne , datum, ]. Žalovaný uhradil celkem částku 9 650 Kč [výpis čerpání, splátek a úhrad].5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla výpočet MLS klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 10 468 Kč odečetla částku životního minima klienta (3 410 Kč) a splátku schváleného úvěru (560 Kč) a dále MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 10 468 Kč odečetla kromě splátky schváleného úvěru (560 Kč) a buffer domácnosti (442 Kč) také měsíční výdaje domácnosti uvedené žalovaným (7 000 Kč). Současně provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a CEE, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru SOLUS, CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – nenalezen v registrech. V tomto směru předložila pouze úvěrovou zprávu z NRKI, ze které vyplývá, že žalovaný nemá žádné úvěry. V úvěrové smlouvě bylo vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od 05/2018 u společnosti , právnická osoba, a jeho čistý měsíční příjem činí 10 468 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč. U počtu vyživovaných osob byla uvedena nula. Výdaje nebyly uvedeny žádné. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila.12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. z