44 C 155/2024-49 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále též „společnost“) a žalovaným byla dne 27. 5. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků částku ve výši 33 963 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 24 177 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 Kč. Celkovou částku 63 963 Kč se žalovaný zavázal společnosti uhradit v 78 týdenních splátkách po 821 Kč. Žalovaný zaplatil na svůj dluh pouze částku 5 242 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny 26 018,33 Kč za dobu od 25. 11. 2022 do zaplacení, který za dobu do 27. 9. 2023 kapitalizovala částkou 4 632,82 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 24. 6. 2021 do zaplacení, který za dobu do 27. 9. 2023 kapitalizovala částkou 4 925,05 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , byla dne 27. 5. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 33 963 Kč, a to v 78 týdenních splátkách ve výši 821 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od společnosti v hotovosti převzal částku 30 000 Kč [smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž společnosti uhradil pouze částku 5 242 Kč, konkrétně ve dnech 2. 6. 2021 a 9. 6. 2021 částku 821 Kč a dne 16. 6. 2021 částku 3 600 Kč [přehled plateb]. Společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, seznam postoupených pohledávek]. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno společností dopisem ze dne 29. 9. 2023 [oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek].4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, společnost provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině ze dne 27. 5. 2021, nazvané zákaznická karta, vyplněno, že žalovaný je svobodný, má vyživovací povinnost k jedné osobě a bydlí s rodiči. Pobírá invalidní důchod ve výši 24 500 Kč, další příjmy domácnosti činí 20 000 Kč. Odhadované výdaje žalovaného činí 5 000 Kč měsíčně, interní splátky zápůjček ani externí zápůjčky nemá. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného společnost ověřila doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty. V této části jsou pak uvedeny tyto položky: výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky 1/2021, složenky 4, 5/2021. Uvedené listiny však soudu předloženy nebyly.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o , datum, , nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.11. Ačkoliv na předložené smlouvě o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť společnost uzavírající smlouvu s žalovaným řádným způsobem neposoudila jeho úvěruschopnost, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.12. Jak žalobkyně sama uvedla, společnost vycházela z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, má jednu vyživovací povinnost, nemá další zápůjčky či úvěry (interní ani externí), uvedl čistý příjem, jehož zdrojem je invalidní důchod, a odhadované výdaje. V části nazvané ověřené dokumenty jsou pak zmíněny dokumenty, kterými měla společnost údaje uvedené žalovaným ověřit. Žalobkyně však tyto listiny soudu nepředložila a nepředložila ani jiné listiny vztahující se k příjmům či výdajům žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů ani výdajů žalovaného nebyla společností ověřena řádně, když byla (ač relevantní listiny nebyly soudu předloženy) ověřena maximálně výše příjmu žalovaného. Výdaje, které nebyly nijak specifikovány, nebyly ověřovány vůbec, a to ani podstatné výdaje, zejména výdaje spojené s bydlením či s vyživovací povinností. Společnost si pak dále vůbec neověřila, zda žalovaný prochází či neprochází registry dlužníků (např. NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojila s jeho tvrzením, že žádné interní či externí splátky zápůjček nemá. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.13. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v těchto konkrétních případech nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnila, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný na svůj dluh z počátku plnil.14. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nadto v souvislosti s novelou § 87 zákona č. 257/2016 Sb., provedenou zákonem tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návr