44 C 162/2024-115 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 333 486,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 25. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru reg. č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 560 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit vyčerpané peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, prohlásila žalobkyně všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 19. 12. 2023 za splatné. Žalovanému ke dni podání žaloby zůstal dluh na jistině úvěru ve výši 331 092,68 Kč, dluh na poplatcích 2 394 Kč, dluh na úrocích ve výši 37 395,82 Kč a dluh na úrocích z prodlení ve výši 7 939,27 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 7,9 % ročně a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 331 092,68 Kč za dobu od 27. 3. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil.3. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného dne 25. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 560 000 Kč s výší úrokové sazby 7,90 % p. a. Skoro celá výše úvěru (ke dni podání žádosti o úvěr částka 539 986,46 Kč), měla být použita ke splacení jiných závazků žalovaného u žalobkyně (závazky ze smlouvy č. , Anonymizováno, ). Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 120 měsíčních anuitních splátkách ve výši 6 765 Kč, resp. ve výši 7 212 Kč včetně pojištění (viz smlouva o úvěru). Úvěr byl čerpán 26. 10. 2017 tak, že částka 540 667,24 Kč byla zaslána na účet č. , č. účtu, za účelem konsolidace předcházejícího úvěru a částka 19 332,76 Kč byla poukázána na účet žalovaného (viz výpis z účtu). Žalovaný celkem zaplatil 45 splátek po 7 212 Kč, tj. celkem 324 540 Kč (viz výpis z účtu – čerpání úvěru).4. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně předložila žádost o poskytnutí úvěru, kde žalovaný vyplnil, že je zaměstnanec a prohlásil, že nemá nesplacené závazky a vyjádřil souhlas se zpracováním osobních údajů za účelem nahlédnutí do úvěrových registrů (viz žádost o poskytnutí úvěru ze dne 20. 17. 2017). Dále předložila dokument, v němž je popsáno, jak žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala. Je zde mj. uvedeno, že úvěr byl poskytnut za účelem konsolidace jednoho aktivního úvěru u žalobkyně. Žalovaný si nejprve žádal o úvěr ve výši 600 000 Kč, výše úvěru však byla systémem snížena. Úvěr byl poskytnut bez nutnosti doložení příjmu, neboť v případě, kdy je žalobkyně schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu klienta vedeném u žalobkyně, nevyžaduje se zpravidla potvrzení o výši příjmů vystaveným zaměstnavatelem. Při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného byla posuzována finanční situace – příjem byl zjišťován na základě transakcí na běžném účtu, kdy byl napočítán jako medián za 5 měsíců na běžném účtu v měsících 4/2017 – 8/2017 na částku 42 980 Kč, výdaje byla vypočteny na částku 34 350,13 Kč a sestávaly z životních nákladů, tj. z pravidelných výdajů (průměr pěti měsíců) jako inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a z nepravidelných příkazů jako jsou transakce debetní kartou včetně výběrů z bankomatu, a z nákladů na úvěrové služby. Dále byla posuzována zadluženost klienta z transakcí klienta + CBCB (bez negativních informací), rizikovost klienta, risk KO kritéria, tj. kontrola interních Blacklistů, Fraudlistů, Delikvencí, databáze neplatných dokladů, insolvencí apod. Platební kapacita byla vypočtena na částku 8 629,87 Kč a zhodnocena jako dostatečná (viz interní zpráva o splnění podmínek pro úvěr). Z dat o žádosti se podává, že Credit Bureau skóre žalovaného je 288, pročež systém vyhodnotil žalovaného jako klienta, kterému je možno nabídnout konsolidaci později, protože má více úvěrových závazků za sebou v krátké době. Předschválený limit pro konsolidaci byl předán k manuálnímu posouzení s ohledem na nově poskytnutý úvěr u JPU ve výši 22 000 Kč – žalobkyně jej následně schválila s upraveným limitem 560 000 Kč s poznámkou „výjimečně akceptuji“ (viz data o žádosti).5. Z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovanému byly v období 5/2017 - 10/2017 na účet u žalobkyně připisovány částky od společnosti , Anonymizováno, a. s. (zřejmě zaměstnavatel žalovaného), a to ve výši, která odpovídá příjmu, se kterým žalobkyně kalkulovala. Z výpisu dále vyplývá, že po připsání mzdy na účet žalovaného byla v podstatě celá částka (až na jedinou výjimku) obratem použita na splacení kontokorentního úvěru. Konečný zůstatek na účtu v měsíci květnu 2017 činil 801,40 Kč, v červnu 1 879,90 Kč, v červenci 1 977 Kč, v srpnu 6 500 Kč a v září −7 Kč (viz výpis z účtu za období 5/2017 – 10/2017).6. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně vycházela též z informací zjištěných z výpisu z bankovního registru klientských informací, z něhož vyplývá, že žalovaný měl čtyři splátkové kontrakty a hypotéky s měsíční splátkou v celkové výši 16 084 Kč (nesplacená jistina celkem 2 330 370 Kč), přičemž čtyři žádosti o úvěr byly zamítnuty a poslední úvěr byl poskytnut dne 3. 8. 2017 ve výši 22 000 Kč (viz CBCB informace). Úvěr poskytnutý žalobkyní dne 17. 3. 2017 měl být splacen předmětným úvěrem ze dne 25. 10. 2017, který byl rozdělen na dvě části, z nichž jedna byla použita na zaplacení uvedeného aktivního úvěru a zbytek představoval bezúčelový úvěr pro žalovaného (viz úvěrová smlouva z 25. 10. 2017).7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně s žalovaným uzavřela v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 560 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu se smluveným úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však uhradil pouze 45 splátek v celkové výši 324 540 Kč.12. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, dospěl soud k závěru, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela především z výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný veden u ní. Z výpisu vyplynulo, že žalovaný měl sice pravidelný příjem od zaměstnavatele v průměrné výši 42 980 Kč, ale tento příjem byl vždy okamžitě po jeho připsání použit na splacení aktivního úvěru v podobě kontokorentu. Zůstatky žalovaného na běžném účtu byly v podstatě nulové (nebo zcela zanedbatelné) s jedinou výjimkou v srpnu 2017, kdy byl žalovanému poskytnut další úvěr ve výši 22 000 Kč. Z výpisu z účtu dále vyplynulo, že žalovaný splácel i další úvěry, což bylo potvrzeno i výpisem z bankovního registru klientských informací (CBCB). Žalovaný měl v době žádosti o poskytnutí úvěru celkem čtyři aktivní úvěry, přičemž poslední mu byl poskytnut v srpnu 2017, tedy dva měsíce před poskytnutím úvěru žalobkyní. Žalovaný následně žádal žalobkyni o úvěr z důvodu konsolidace předchozí