19 C 247/2025-73 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 540,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 8. 10. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 65 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit spolu s ujednaným úrokem v měsíčních splátkách po 2 812 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, důsledkem čehož žalobkyně po zaslání několika písemných upomínek úvěr dne 28. 7. 2025 zesplatnila.2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 8. 10. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 65 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni splácet úvěr v měsíčních splátkách úroku po 2 812 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, s tím, že současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž i poskytnutá jistina úvěru. Čerpání úvěru je ve smlouvě ujednáno tak, že bude částka 21 453 Kč vyplacena žalovanému na jeho účet, částka 31 297 Kč bude na základě žádosti žalovaného použita na úhradu předchozího závazku, který měl žalovaný vůči žalobkyni, a částka 12 250 Kč bude započtena na náklady specifikované ve smlouvě (viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 10. 2022). Žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 10. 2022 na jeho účet č. , č. účtu, částku 21 453 Kč (viz detail pohybu – bezhotovostní platba). Téhož dne převedla na svůj účet č. , č. účtu, částku 31 297 Kč (viz detail pohybu – platba převodem uvnitř banky). Žalovaný uhradil žalobkyni na úvěr celkem 81 548 Kč (viz tabulka umoření).4. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v katastru nemovitostí, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a v registru REPI, kterou zjistila, že žalovaný má bytovou jednotku ve společném jmění manželů a že nemá žádné negativní záznamy v uvedených databázích (viz výpis z katastru nemovitostí, výstup z insolvenčního rejstříku, výsledek lustrace, výsledek lustrace v registru SOLUS, REPI – Registr platebních informací). Dle vyhodnocení finanční situace, které provedla žalobkyně, má žalovaný příjem ve výši 25 242 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky ve výši 0 Kč, sázky ve výši 0 Kč, nemá jednorázové závazky (mikro úvěry) a jeho finanční zůstatek činí 14 230 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Výši příjmu si žalobkyně ověřila výplatními páskami (viz fotografie výplatních pásek).5. Z výpisu z účtu žalovaného, který si soud vyžádal od jeho banky, vyplývá, že žalovaný v období dvou měsíců před uzavřením smlouvy pravidelně utrácel velké částky za hazard na webech jako , hazardní webové stránky, nebo , hazardní webové stránky, , a to v řádech několika tisíců korun za den. Dne 3. 10. 2022, tj. několik dnů před uzavřením smlouvy, utratil žalovaný za sázky na webu , hazardní webové stránky, přes 10 000 Kč. Dne 1. 8. 2022 čerpal žalovaný úvěr od , právnická osoba, ve výši 90 000 Kč. Dne 22. 8. 2022 čerpal žalovaný úvěr od , právnická osoba, ve výši 30 000 Kč. Dne 15. 9. 2022 uhradil žalovaný splátku úvěru u , právnická osoba, ve výši 5 823 Kč a dne 29. 9. 2022 uhradil splátku úvěru u , právnická osoba, ve výši 2 935 Kč (viz výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 8. 2022 do 27. 10. 2022).6. Dne 28. 7. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, ve které byl vyrozuměn o zesplatnění spotřebitelského úvěru a ve které byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 73 614,46 Kč do 11. 8. 2025 (viz dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 7. 2025).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 8. 10. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 65 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve sjednaných splátkách11. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila, že provedla lustraci žalovaného v několika databázích, a že si ověřila výši jeho příjmu. Co se ale týče zkoumání jeho výdajů, tak zde žalobkyně značně pochybila. V posouzení úvěruschopnosti jsou mezi výdaji žalovaného uvedeny pouze náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, přičemž u pravidelných finančních závazků a u sázek je uvedeno 0 Kč. Jak ale soud zjistil z výpisu z účtu žalovaného, tak žalovaný utrácel velké množství peněz za hazard na internetu, a to někdy i přes deset tisíc korun za den. Své ztráty z hazardu pak žalovaný kryl čerpáním úvěrů od nebankovních poskytovatelů úvěrů, přičemž splátky za tyto úvěry činily dohromady přes 8 000 Kč. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnou finanční situací žalovaného, ale spokojila se pouze se zjištěním příjmu žalovaného. Pokud by se žalobkyně skutečně zabývala jeho finanční situací, a to např. výpisem z účtu, tak by musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit z důvodu nadužívání hazardu žalovaným a několikatisícových splátek jiných nebankovních úvěrů. Na tom nic nemění ani to, že žalobkyně lustrovala žalovaného v databázích a nezjistila přitom žádné negativní záznamy. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém se podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“12. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru, jako jsou smluvní úroky a náklady za upomínky. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným, který zde existoval, posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívalo v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 65 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku 81 548 Kč. Po započtení této na částky na bezdůvodné obohacení vyplývá, že žalovaný již veškeré bezdůvodné obohacení žalobkyni vydal. Žalovaný tak již není povinen žalobkyni nic platit.13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že by měl žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v