19 C 258/2025-74 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 790 217,90 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela s žalovaným dne 20. 2. 2023. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 800 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 12 119 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, žalobkyně tak ke dni 1. 1. 2025 úvěr zesplatnila.2. Žalovaný se ve věci se nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 20. 2. 2023 sjednána smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 20. 1. 2033 společně se smluvním úrokem ve výši 12,99 % v 119 měsíčních splátkách po 12 119 Kč. Úvěr byl určen na konsolidaci předchozího úvěru, který měl žalovaný u žalobkyně, u kterého zbývala ke splacení částka 752 354 Kč (viz smlouva o úvěru). Žalovanému byl úvěr poskytnut tak, že mu byl zřízen úvěrový účet č. , č. účtu, , na který byla úvěrovaná částka poukázána. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 233 741,90 Kč, přičemž poslední úhradu na úvěr učinil dne 12. 11. 2024 (výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 20. 2. 2023 do 31. 12. 2023).4. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v registru CBCB a ve své interní evidenci. Z ní zjistila, že měl žalovaný v době před uzavřením smlouvy kontokorentní úvěr u žalobkyně s orientační splátkou 150 Kč, revolvingový úvěr u žalobkyně s orientační splátkou 300 Kč a úvěr u žalobkyně se splátkou 11 203 Kč. V případě příjmu žalovaného vycházela z příjmu, který uvedl v žádosti o úvěr, tj. příjem ve výši 23 025 Kč, který si ověřila na základě příchozích transakcí na účtu, který pro žalovaného vede žalobkyně. V případě výdajů vycházela žalobkyně z výdajů uvedených v žádosti ve výši 0 Kč, ke kterým připočetla životní výdaje žalovaného ve výši 6 921 Kč, vypočtené ekonomickým modelem dle dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky a se statistickými daty. Žalobkyně tak došla k závěru, že byl příjem žalovaného dostatečný k pokrytí splátek i jeho životních výdajů (viz posouzení úvěruschopnosti klienta).5. Z výpisu z účtu žalovaného, které předložila žalobkyně, vyplývá, že žalovaný v období tří měsíců před uzavřením smlouvy utrácel výraznou část svého příjmu za hazard. Výdaje žalovaného, které měl během těchto měsíců, jsou mnohem větší než výdaje, které žalobkyně vypočetla v posouzení úvěruschopnosti (viz výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 11. 2022 do 31. 1. 2023).6. Z důvodu prodlení žalovaného s hrazením splátek žalobkyně úvěr ke dni 1. 1. 2025 zesplatnila (viz výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 1. 1. 2025). Předžalobní výzvou, odeslanou právní zástupkyní žalobkyně dne 21. 8. 2025, byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu do 5 dnů od odeslání výzvy (viz oznámení o právním zastoupení – výzva k úhradě dluhu ze dne 21. 8. 2025).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 20. 2. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve částce 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v ujednaných měsíčních splátkách.11. Ačkoli lze shledat smluvní konsensus stran, soud shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu.12. Žalobkyně doložila, že provedla lustraci žalovaného v databázích a že ověřila příjem žalovaného dle příchozích transakcí na jeho účtu, který pro něj vede žalobkyně. Co se ale týče posuzování výdajů žalovaného, tak zde považuje soud za nedostatečné, jestliže žalobkyně vycházela jen z údajů uvedených žalovaným (který navíc ke svým výdajům uvedl nulovou částku), a z ekonomického modelu, kterým určila životní výdaje žalovaného. Žalobkyně přitom vedla pro žalovaného účet, z kterého ověřila jeho příjem a z kterého mohla zjistit i jeho skutečné výdaje. Žalobkyni taky mělo být z jeho účtu zjevné, že žalovaný utrácí výrazné množství peněz za hazard. K určení výdajů žalovaného bez jakéhokoli ověření či zkoumání jejích skutečné výše soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde se podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“13. Žalobkyně v žalobě argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, kde Nejvyšší soud konstatuje, že „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.“ V tomto ohledu soud podotýká, že měl být úvěr, jak vyplývá ze smlouvy, splacen do 20. 1. 2033, a to ve 119 měsíčních splátkách. K poslední úhradě ze strany žalovaného došlo dne 12. 11. 2024, tj. necelých 21 měsíců po uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru. Žalovaný nebyl schopen uhradit ani jednu čtvrtinu sjednaných měsíčních splátek. Z toho tedy vyplývá, že žalovaný nebyl schopen úvěr dlouhodobě splácet.14. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou, jako jsou smluvní úrok a smluvní poplatky. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 800 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku částku 233 741,90 Kč, kterou soud započetl na bezdůvodné obohacení (800 000 Kč – 233 741,90 Kč), které tak nyní činí 566 258,10 Kč. Soud žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá