19 C 279/2025-58 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 79 420 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva č. 1“) a smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva č. 2). Na základě smlouvy č. 1 poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a na základě smlouvy č. 2 úvěr ve výši 15 000 Kč. Poskytnuté úvěry se žalovaný zavázal splatit dle podmínek uvedených smluv. Úvěry žalovaný nesplatil a porušil tím tak svoji povinnost řádného splácení úvěru. Pohledávky z obou smluv postoupila původní věřitelka nejdřív společnosti , právnická osoba, , která je následně postoupila žalobkyni.2. Podáním ze dne 25. 11. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět z důvodu, že nemá k dispozici důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud o částečném zpětvzetí žaloby rozhodl usnesením ze dne 28. 11. 2025, č. j. 19 C 279/2025-54, kterým částečně zastavil řízení co do částky 39 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení. Po částečném zastavení řízení zůstal předmětem řízení nárok na zaplacení částky 40 000 Kč.3. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a původní věřitelka si sjednali dne 31. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou byla prodloužena splatnost úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 4. 2024 v částce 25 000 Kč, a to do 1. 7. 2024. Dne 5. 6. 2024 si pak tyto strany sjednaly smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou byla prodloužena splatnost úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 3. 2024 v částce 15 000 Kč, a to do 5. 7. 2024 (viz citované smlouvy). Původní věřitelka poskytla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne 4. 3 2024 částku 15 000 Kč a dne 2. 4. 2024 částku 25 000 Kč, tj. celkem 40 000 Kč (viz výpis platby původní věřitelky, výpis z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2024 do 30. 4. 2024). Z předložených důkazů nevyplývá, že by původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného.5. Dne 20. 10. 2024 uzavřela původní věřitelka coby postupitel se společností , právnická osoba, coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky č. , hodnota, , kterou této společnosti postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. 1. Téhož dne uzavřela původní věřitelka se společností , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávky č. , hodnota, , kterou této společnosti postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. 2 (viz citované smlouvy).6. Dne 22. 10. 2024 uzavřela společnost , právnická osoba, se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek , hodnota, , dle které tato společnost dnem uzavření smlouvy převádí vlastnické právo k pohledávkám uvedeným v přehledu pohledávek na žalobkyni (viz citovaná smlouva). V přehledu pohledávek jsou uvedena předmětná pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. 1 i ze smlouvy č. 2. (viz přehled pohledávek postupovaných na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2024).7. Dne 24. 7. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k úhradě dluhu (viz předžalobní výzva ze dne 24. 7. 2025 + podací arch).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě byly žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet finanční prostředky ve dvou platbách, a to ve výši 25 000 Kč a 15 000 Kč.14. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy č. 1 a smlouvy č. 2 byli žalovaný a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že byly pohledávky z obou smluv původní věřitelkou postoupeny společnosti , právnická osoba, dne 20. 10. 2024 na základě smlouvy o postoupení pohledávky č. , hodnota, a smlouvy o postoupení pohledávky č. , hodnota, . Tato společnost následně tyto pohledávky postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2024, ve které byl ujednán převod vlastnického práva k pohledávkám uvedených v přehledu pohledávek na žalobkyni dnem uzavření smlouvy. V přehledu pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. 1 a ze smlouvy č. 2. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.15. Soud poté zkoumal, zda jsou smlouvy, které uzavřel žalovaný s původní věřitelkou, platné, resp. zda původní věřitelka řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť je neobdržela od postupitele, a není tak z daného důvodu schopna ověření úvěruschopnosti doložit. To, že by původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nevyplývá ani z předložených důkazů. Žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti, k poskytnutí spotřebitelských úvěrů tak došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení daného ustanovení je absolutní neplatnost smluv dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.16. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže jsou tedy smlouvy neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávek, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrových vztahů založených těmito smlouvami. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnutých jistin. Při závěru o neplatnosti úvěrových smluv je třeba právní poměr (po postoupení pohledávek) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 40 000 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávky na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byly postoupeny společnosti , právnická osoba, , která je pak postoupila žalobkyni. Žalovaný je tak povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).17. Protože vzala žalobkyně zpět své nároky na úroky z prodlení a soud řízení v této části zastavil, tak soud o těchto nárocích již dále nerozhodoval.18. Soud rozho