44 C 198/2025-44 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 480 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2024 a dne 27. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla dne 26. 2. 2024 a 27. 2. 2024 úvěr v celkové výši 10 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úrok byl splatný vždy k 27. dni v měsíci, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný řádně úvěr nesplácel, proto žalobkyně úvěr ke dni 30. 6. 2024 zesplatnila. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč, úrokem v kapitalizované výši 4 000 Kč (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru) a smluvní pokutou za období od 1. 7. 2024 do 14. 6. 2025 v kapitalizované výši 3480 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč za dobu od 1. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 26. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“). Na základě této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr, který mohl žalovaný čerpat až do výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Úrok byl splatný vždy k 27. dni v měsíci, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ neuhrazení dlužné částky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kopie občanského průkazu žalovaného). Dle tvrzení žalobkyně ověřila v rámci kontraktačního procesu příjmy žalovaného, a to z výpisů z bankovního účtu či případně z výplatních listů, které jí žalovaný poskytl. Dále měla žalobkyně dle svých tvrzení provést lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně předložila pouze výpisy z běžného účtu žalovaného za období od 1. 11. 2023 do 31. 1. 2024, jiné důkazy nebyly předloženy.4. Z výpisů z běžného účtu žalovaného (jak z výpisů předložených žalobkyní, tak i výpisů, které si soud vyžádal od banky) vyplývá, že žalovaný zaslal žalobkyni dne 26. 2. 2024 verifikační platbu ve výši 1 Kč, která mu byla následující den vrácena. Dne 26. 2. 2024 převedla žalobkyně na účet žalovaného částku 5 000 Kč, dne 27. 2. 2024 pak žalobkyně opět převedla částku 5 000 Kč na účet žalovaného, celkem tedy poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč. (viz potvrzení o provedené platbě, výpis z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 2. 2024 do 29. 2. 2024). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).5. Žalovaný měl v období tří měsíců před uzavřením smlouvy záporný zůstatek na účtu v řádech několika tisíců. Jeho příjem ze zaměstnaní činila mzda v průměrné výši 27 145 Kč. Žalovaný během výše uvedeného období čerpal řadu úvěrů od nebankovních společností, přičemž tyto úvěry tvořily v únoru 2024 převážnou část jeho příjmů. Žalovaný utrácel poměrně velké částky za hazard, někdy i v řádech několika tisíců korun za den. Žalovaný se tak patrně nacházel ve stavu, kdy se snažil své velké výdaje z hazardu pokrýt nebankovními úvěry (viz výpisy z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 11. 2023 do 29. 2. 2024).6. Oznámením ze dne 27. 6. 2024 žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 30 321 Kč do tří dnů od doručení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025, odeslanou téhož dne, byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k uhrazení částky 34 968,19 Kč spolu s náklady právního zastoupení do tří dnů (viz zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2024, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 26. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně.12. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázán touto smlouvou, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přesto, že k tomuto byla vyzvána usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 8. 2025, č. j. 44 C 198/2025-30, neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila a prokázala, že zjišťovala jeho příjem, k čemuž doložila výpisy z účtu, co se však týče výdajů žalovaného, tyto žalobkyně nijak nezkoumala, když toto ani netvrdila. K obezřetnosti měly žalobkyni vést zejména informace o tom, že měl žalovaný delší dobu záporný zůstatek na účtu, že nadměrně utrácel za hazard, a že čerpal řadu dalších nebankovních úvěrů, což jednoznačně vyplývá z výpisů z účtu. Pouze uvedla, že v rámci ověřování úvěruschopnosti provedla lustraci žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, ke svým tvrzením však neposkytla žádné důkazy, a to ani na základě shora citovaného usnesení, na které vůbec nereagovala.13. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou, jako jsou smluvní úroky nebo smluvní pokuta. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy a při prokázání skutečnosti, že poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč představuje částku poskytnutou ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným, který zde existoval, posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou částku, je tak proto povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč.