44 C 254/2025-47 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 72 367,88 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované ve dvou platbách částku 35 183 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, důsledkem toho se tak dostala do prodlení s úhradou celého dluhu. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 34 872,50 Kč, z poplatků v celkové výši 877,41 Kč, ze smluvního úroku ve výši 36 096,38 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 521,59 Kč.2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si ujednaly dne 14. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím internetových stránek , webové stránky žalobkyně, . Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 48 900 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VII. smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách (viz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Dne 14. 8. 2024 odeslala žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku 23 000 Kč, následně pak dne 15. 10. 2024 odeslala na stejný účet částku 12 183 Kč (viz výpis z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 9. 6. 2024 do 31. 8. 2024, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).4. Žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost žalované podle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet, nebyla vedena v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Listiny k prokázání těchto tvrzení žalobkyně nepředložila. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalované, která uvedla, že počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti jsou 4, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti majících příjem jsou 4, její čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje činí 3 000 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje pak činí 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje činí 1 075 Kč. (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ) Žalobkyně dále uvedla, že případně dále vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek, tyto listiny však soudu nepředložila. Dále uvedla, že si ověřila výši čistého měsíčního příjmu žalované prostřednictvím bankovního výpisu obsahujícího příjmové transakce, který tak činil 25 600 Kč (viz listina označená „identifikované příjmy“). Dospěla tak k závěru, že příjem žalované umožňuje bezproblémové splácení úvěru.5. Z výpisů, které si soud vyžádal od banky žalované, ze kterých vyplývá, že žalovaná měla výrazně vyšší výdaje, než které byly uvedeny ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Výdaje žalované v červenci 2024 převyšovaly její příjmy za tento měsíc (viz výpis z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 9. 6. 2024 do 31. 8. 2024).6. Žalovaná uhradila na úvěr celkem částku 18 328,29 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Jelikož žalovaná nehradila řádně splátky, oznámila jí žalobkyně dne 3. 3. 2025, že vypovídá smlouvu a celý úvěr se tak stal splatným. Dne 19. 6. 2025 zaslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k uhrazení dluhu (viz předžalobní výzva + podací lístek).7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše 48 900 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Žalovaná načerpala celkem částku 35 183 Kč.11. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázány, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti k neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.12. K nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti se v minulosti již vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 9. 2025, č. j. 44 C 254/2025-32, neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně doložila, že si ověřila výši příjmu žalované. Nezabývala se ovšem skutečnými výdaji žalované, přičemž nedoložila a ani netvrdila, že by je ověřovala. Přitom by právě z výpisu z účtu zjistila, že žalovaná na svém účtu disponovala jen s malým zůstatkem a že měla mnohem vyšší výdaje (mimo jiné i za hazard), než jaké uváděla. Za situace, kdy žalobkyně netvrdila ani nedoložila ověření příjmů žalované a rovněž nedoložila ani jakoukoli lustraci v insolvenčním rejstříku, v registru BRKI či NRKI a v centrální evidenci exekucí, nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti patrně proběhlo víceméně formálně, aniž by byla zjevná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.13. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela celkem částku 35 183 Kč (poskytnutá jistina) náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 18 328,29 Kč, kterou je nutné započíst na bezdůvodné obohacení (35 183 Kč - 18 328,29 Kč).