44 C 260/2025-58 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 120 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému částku 12 500 Kč na jeho účet. Úvěr žalovaný neuhradil k datu splatnosti. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, , která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2025 postoupila žalobkyni. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 12 500 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 250,14 Kč a z úroku ve výši 369,86 Kč.2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a původní věřitelka si sjednali dne 23. 5. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 12 500 Kč a žalovaný se zavázal do 30 dnů od odeslání finančních prostředků splatit jistinu úvěru spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. Dle čl. X dal žalovaný souhlas k tomu, aby byly za účelem posouzení žádosti o poskytnutí úvěru, jeho bonity, důvěryhodnosti a platební morálky zpracovány jeho osobní údaje (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Původní věřitelka převedla ze svého účtu dne 23. 5. 2024 na účet č. , č. účtu, , vedený na žalovaného, částku 12 500 Kč (viz potvrzení o provedení transakce, výpis z běžného účtu č. , č. účtu, od 7. 2. 2024 do 31. 5. 2024). Z předložených důkazů nevyplývá, že by původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného.4. Dne 29. 6. 2025 uzavřely původní věřitelka coby postupitel a žalobkyně coby postupník dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly postoupení souboru pohledávek. V seznamu pohledávek, který tvoří přílohu 1 postupní smlouvy, je uvedena pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru (viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025 + příloha 1). Dopisem ze dne 16. 7. 2025 oznámila původní věřitelka žalovanému, že byla pohledávka za ním z výše uvedené smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2025). Dne 21. 7. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzval k uhrazení dlužné částky (viz předžalobní výzva ze dne 16. 7. 2025, potvrzení o odeslání poštovní zásilky).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 24. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 12 500 Kč na jeho bankovní účet.10. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru byli žalovaný a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že s původní věřitelkou uzavřela dne 29. 5. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek. Touto smlouvou byl žalobkyni postoupen soubor pohledávek, specifikovaný v seznamu pohledávek tvořící přílohu 1 postupní smlouvy. V seznamu pohledávek je uvedena i pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. Žalobkyně pak i doložila, že bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému původní věřitelkou. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.11. Následně se soud zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že dal žalovaný souhlas ke zpracování jeho osobních údajů a že byl lustrován v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v BRKI či v NRKI. Z předložených důkazů ale nevyplývá, že by původní věřitelka jakoukoli lustraci provedla. Ve smlouvě je ujednán souhlas žalovaného se zpracováním jeho osobních údajů za účelem posouzení úvěruschopnosti, to ale samo o sobě nemůže vést soud k závěru, že by původní věřitelka jakkoli zkoumala úvěruschopnost. Ze zjištěného skutkového stavu rovněž nevyplývá, jak či zda vůbec nějakým způsobem zjišťovala původní věřitelka příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně se jednání konaného dne 6. 11. 2025 nezúčastnila a vzdala se tak práva být dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučena o tom, ke kterým skutečnostem je třeba doplnit svá tvrzení a ke kterým tvrzením je třeba označit důkazy. Žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti, k poskytnutí spotřebitelského úvěru tak došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení daného ustanovení je absolutní neplatnost smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.12. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru, jako jsou smluvní úroky a smluvní poplatky. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 12 500 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaný je tak povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).13. I přesto, že původní věřitelka a žalobkyně kvalifikovaly postoupenou pohledávku jako pohledávku vyplývající z úvěrové smlouvy, mohla i tak přejít postoupená pohledávka na žalobkyni, a to jako pohledávka z bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).14. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 5 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 120 Kč od 23. 6. 2024 do zaplacení (výrok II.).15. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tj. podle úspěchu účastníků řízení. Žalobkyně měla úspěch v částce 12 500 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 21 795,87 Kč (18 120 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 675,87 Kč). Žalobkyně tak měla úspěch ve výši 57 % a žalovaný měl úspěch ve výši 43 %. Žalobkyně má právo na náhradu 14 % (57 % - 43 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 815 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokátky za právní zastoupení dle § 14b o