8 C 32/2025-67 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 332 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 24. 7. 2011 smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu půjčky společně s částkou ve výši 7 976 Kč, která se skládá z kapitalizovaných úroků 21 % ročně ve výši 1 049 Kč za dobu řádného trvání Smlouvy, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 760 Kč a nákladů za hotovostní inkaso ve výši 5 167 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 422 Kč, konče dnem 3. 6. 2012. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy poslední uhrazená splátka byla 17. 5. 2012 a celkem uhradil pouze částku 7 644 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 21 % ročně sjednaným ve Smlouvě, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Pohledávku pak Společnost postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností k 27. 9. 2023. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 6 568,93 Kč, dlužné částky poplatku 4 763,07 Kč, kapitalizovaných úroků 15 143,57 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 5 834,76 Kč, úroků 21 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení 7,75 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci přímo nevyjádřil, pouze během řízení navrhoval přerušení řízení, protože ohlásil na policii, že při uzavření Smlouvy došlo ke zneužití jeho občanského průkazu. Návrh na přerušení byl nicméně soudem pravomocně zamítnut.3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující:4. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 24. 7. 2011 Smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě Společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s částkou ve výši 7 976 Kč, která se skládá z kapitalizovaných úroků 21 % ročně ve výši 1 049 Kč za dobu řádného trvání Smlouvy, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 760 Kč a nákladů za hotovostní inkaso ve výši 5 167 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 422 Kč, s první splátkou 7. kalendářního dne od uzavření Smlouvy (viz Smlouva).5. Totožnost žalovaného při sjednávání Smlouvy byla ověřována cestovním pasem, žalovaný uvedl, že prostředky potřebuje na neočekávané výdaje, dále uvedl, že pracuje jako dělník ve , Anonymizováno, , adresa, a.s. se mzdou 15 000 Kč měsíčně, kdy další příjem domácnosti činí 40 000 Kč; jeho výdaje jsou 3 600 Kč na nájem/inkaso, 1 600 Kč za telefon a 10 000 Kč na domácnost; měl též půjčku u jiné společnosti, ale u splátky půjček nebyla řádná částka uvedena. Dle zákaznické karty byly údaje sdělené žalovaným ověřeny z pracovní smlouvy, výplatní pásky a SIPO, kdy nicméně tyto dokumenty žalobkyně nebyla schopna předložit (viz zákaznická karta).6. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni 7 644 Kč, poslední částka byla zaplacena 17. 5. 2012 (viz přehled splácení).7. Dne 21. 9. 2023 uzavřely Společnost a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, ve které Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným ze Smlouvy včetně příslušenství a práv s ní spojených (viz uvedená smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Smlouva o postoupení pohledávek nabyla na základě zaplacení úplaty za jejich postoupení účinnosti dne 27. 9. 2023 (viz smlouva a potvrzení). Dne 27. 10. 2023 byla žalovanému zasláno oznámení Společnosti o postoupení pohledávky (viz oznámení a podací lístek). Žalobkyně pak výzvou odeslanou 31. 7. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ze Smlouvy žalobkyni do 14. 8. 2024 (viz výzva a podací lístek).8. Soud provedl i další důkazy, ale relevantní skutečnosti z nich nezjistil.9. Soud věc posoudil následovně:10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a potvrzením o úhradě úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem odeslaným dne 27. 10. 2023, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.11. Společnost jako věřitel a žalovaný coby dlužník uzavřeli dne 24. 7. 2011 písemnou smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, což žalovaný potvrdil prohlášením ve Smlouvě. Soud dodává, že ačkoliv to žalovaný přímo neuváděl, protože ze zákaznické karty vyplývá, že totožnost byla ověřována cestovním pasem, nebyla by důvodná ani námitka ohledně toho, že žalovanému byl zneužit jeho občanský průkaz.12. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, resp. toto soudu neprokázala. Podle zákaznické karty, pokud jde o příjem žalované z pracovního poměru, ten byl ověřen dle pracovní smlouvy a výplatní pásky, výdaje žalovaného na základě SIPO, ostatní výdaje dle zákaznické karty ověřovány nebyly, třebaže žalovaný uvedl, že má půjčku u jiné společnosti, ale žádné splátky neuváděl, což mělo Společnosti být podezřelé. Žalobkyně navíc nebyla schopna uvedené doklady předložit, aby mohlo být ověřeno, zda opravdu údaje v zákaznické kartě odpovídají. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se tak nelze ztotožnit, neboť jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo, kdy soud nemůže ověřit, zda údaje byly takové, jako je uvedeno v zákaznické kartě, navíc některé výdaje (splátky jiné půjčky) nebyly vůbec ověřovány. Je také zřejmé, že nebyl ověřován i jiný příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).13. I když znění § 9 odst. 1 zákona č 145/2010 Sb. účinného v době uzavření Smlouvy nestanovovalo sankci neplatnosti Smlouvy pro případ, kdy úvěruschopnost řádně zkoumána nebyla (to bylo do zákona vloženo až novelou od 25. 2. 2013), dle judikatury je třeba i tak takovou smlouvu posoudit jako neplatnou. Je-li tedy Smlouva neplatným právním úkonem, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu půjčky, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).14. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 451 odst. 1,2 zákona č. 40/1964 Sb. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 11 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 7 644 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení. Z toho vyplývá, že žalovanému zbývá doplatit ještě částku 3 688 Kč. Protože Smlouva byla neplatná, nebyla tak stanovena splatnost pro vrácení bezdůvodného obohacení. Proto soud vycházel z toho, že tato splatnost běží od výzvy žalobkyně, která žalovanému stanovila lhůtu do 14. 8. 2024. Žalovaný se tak ocitl se zaplacením v prodlení od 15. 8. 2024, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny 3 688 Kč od tohoto data ve výši 7,75 % ročně, jak požadovala žalobkyně, kdy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tato výše mohla být i větší, nicméně soud nemůže překročit to, co účastník žádá.15. Proto soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 688 Kč a uvedené úroky z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodn