8 C 76/2025-83 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne , datum, úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,03 % p. a. ve 36 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2022, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh uhradil do zesplatnění celkem , částka, . K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.), na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalobkyně má za to, že při uzavírání smlouvy se žalovaným splnila všechny povinnosti stanovené zákonem a došla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil.3. Soud přitom zjistil následující:4. Dne , datum, v 11:07:19 podepsaly strany elektronicky návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, , fotografie občanského průkazu). Žalobkyně zaslala žalovanému Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jímž žalovanému sdělila, že akceptuje návrh na uzavření Smlouvy (viz oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, ). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem z úvěru splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši , částka, (celkem , částka, ) s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 14. dne příslušného měsíce, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr poskytnut; zápůjční úroková sazba činí 67,03 % ročně, předpokládaná RPSN 91,99 % (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ).5. Co se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného týče, žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem činí , částka, a výdaje na bydlení činí , částka, , dále uvedl, že je svobodný a bydlí v pronájmu. Žalobkyně dále vycházela z životního minima ve výši , částka, (viz hodnocení klienta). Žalobkyně měla k dispozici část výpisu z běžného účtu žalovaného, ze kterého jsou patrné platby ve výši , částka, ze dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, ze dne , datum, , , částka, ze dne , datum, a , částka, ze dne , datum, vždy od společnosti , právnická osoba, . (viz poslední pohyby, historie pohybů). Žalobkyně dále provedla lustraci v nebankovním registru klientských informací s výsledkem „nízké riziko, nejlepší segment klientů“ (viz výpis z NRKI na č. l. 35) a také v registru SOLUS bez výsledku (viz výpis záznamů z registru SOLUS).6. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, převodem na účet č. , č. účtu, , vedený na jméno žalovaného, jako variabilní symbol bylo použito číslo Smlouvy (viz doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný uhradil celkem , částka, (viz karta klienta). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, s příslušenstvím do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvou ze dne , datum, (viz předžalobní výzva, podací arch).7. Soud věc posoudil následovně:8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Pokud jde o Smlouvu, soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.15. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného etc.), na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Jinými důkazy než ty, co jsou v žalobě uvedeny, žalobkyně nedisponuje. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě jako formální a nedostatečnou. Pokud se jedná o příjem žalovaného, z dokazování vyplynulo, že tento žalobkyně ověřila prostřednictvím pohybů na účtu žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že ten je tvořen příjmem žalovaného ze zaměstnání v průměrné výši , částka, . Co se týče výdajů, zde má soud za to, že nelze automaticky vycházet z životního minima ve výši , částka, , rovněž náklady na bydlení (nájemné a inkaso) ve výši , částka, se jeví jako vysoce nedůvěryhodné. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalovaného neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima, přičemž se nejedná o částku reflektující skutečné poměry daného jedince. Výdaje žalovaného tak žalobkyně neprověřovala vůbec, stejně jako skutečnou míru jeho zadlužení, když vycházela pouze z databází SOLUS, NRKI a z informací získaných od žalovaného. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Skutečnost, že žalovaný první splátky platil, není důkazem o tom, že by úvěruschopnost byla řádně posouzena, neboť není jasné, jaká byla jeho skutečná finanční situace, zda si na splátky nemusel též půjčit. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti ze strany žalobkyně pouze formálním a naprosto nedostatečným.16. S účinností od , datum, stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.17. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.18. Při závěru o neplatnosti Smlouvy a při prokázání majetkové transakce ve výši , částka, ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku , částka, náležející žalobkyni, aniž by pro takovou pla