19 C 349/2025-50 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 48 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované dne 1. 8. 2024, 2. 8. 2024, 3. 9. 2024, 1. 10. 2024 a 31. 10. 2024 úvěr v celkové výši 30 000 Kč, jenž se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, proto žalobkyně úvěr ke dni 6. 3. 2025 zesplatnila. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 12 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 6 780 Kč.2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastnic.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 1. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“). Na základě této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr, který mohla čerpat opakovaně až do výše 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně vždy k nejpozději k 31. dni v měsíci (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalobkyně tvrdí, že si ověřila v rámci kontraktačního procesu příjmy žalované, a to z výpisů z bankovního účtu či případně z výplatních listů, které jí žalovaná poskytla. Dále měla žalobkyně dle svých tvrzení provést lustraci žalované ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně předložila pouze výpisy z běžného účtu žalované za období od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024, jiné důkazy nebyly předloženy.4. Žalobkyně poskytla žalované dne 1. 8. 2024 částku 2 000 Kč, dne 2. 8. 2024 částku 3 000 Kč, dne 3. 9. 2024 částku 5 000 Kč, dne 1. 10. 2024 částku 10 000 Kč a dne 31. 10. 2024 částku 10 000 Kč, to vše na její účet č. , č. účtu, (viz , právnická osoba, – Potvrzení o platbě z uvedených dat, výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 5. 2024 do 31. 10. 2024)5. Z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalobkyně zesplatnila úvěr dne 3. 3. 2025. Předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025, odeslanou dne 21. 10. 2025, byla žalovaná prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzvána k uhrazení částky 94 329,25 Kč spolu s náklady právního zastoupení do tří dnů (viz zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2025, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 1. 8. 2024 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 2 000 Kč, který lze čerpat opakovaně, a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované celkem 30 000 Kč.11. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázán touto smlouvou, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.12. Žalobkyně soudu ani přesto, že k tomu byla vyzvána usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 12. 2025, č. j. 19 C 349/2025-33, neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně sice tvrdila a prokázala, že zjišťovala její příjem, k čemuž doložila výpisy z účtu, ovšem předložené výpisy jsou za období od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024, přestože k uzavření smlouvy došlo až dne 1. 8. 2024. Žalobkyně měla přitom správně zkoumat majetkové poměry žalované z výpisů za období, které přímo předcházelo uzavření smlouvy, tj. např. období tří měsíců před uzavřením smlouvy. Jestliže vycházela z výpisů, u kterých je mezi jejich posledním zjištěným datem a datem uzavření smlouvy mezera čtyřměsíční mezera, činila tak žalobkyně nesprávně a nezjišťovala tak tím skutečné majetkové poměry žalované. Nadto z předložených důkazů nevyplývá, jak či zda zjišťovala výdaje žalované, ani z nich nevyplývá, že by provedla lustraci žalované v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.13. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou, jako jsou smluvní úroky nebo smluvní pokuta. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta celkem částka 30 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. K zaplacení této částky zavázal žalovanou soud svým rozhodnutím (výrok I.).14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.15. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 18 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení (výrok II.).16. Soud o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastnic ve věci. Žalobkyně byla úspěšná v částce 30 000 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 53 295,28 Kč (48 780 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 4 515,28 Kč), žalobkyně tak měla v řízení úspěch ve výši 56 % a žalovaná měla úspěch ve výši 44 %. Žalobkyně má tak právo na náhradu 12 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve