19 C 9/2026-73 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 22 592,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 22. 7. 2021 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 46 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni hradit úroky v měsíčních splátkách po 1 990 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s hrazením splátek, důsledkem čehož žalobkyně po zaslání několika písemných upomínek dne 21. 11. 2025 úvěr zesplatnila.2. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud věc projednal v nepřítomnosti účastnic.3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 22. 7. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 46 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni splácet úvěr v 72 měsíčních splátkách po 1 990 Kč (zahrnuje měsíční splátky a náklady na doplňkovou službu, která byla sjednána), splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Čerpání úvěru bylo ve smlouvě ujednáno tak, že bude částka 17 067 Kč vyplacena žalované na její účet, částka 19 733 Kč bude na základě žádosti žalované použita na úhradu předchozího závazku, který měla žalovaná vůči žalobkyni, a částka 9 200 Kč bude započtena na náklady specifikované ve smlouvě (viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 7. 2021). Žalobkyně poskytla žalované dne 22. 7. 2021 na její účet č. , č. účtu, částku 17 067 Kč (viz detail pohybu – bezhotovostní platba, výpisy z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 4. 2021 do 31. 7. 2021). Téhož dne převedla na svůj účet č. , č. účtu, částku 19 733 Kč (viz detail pohybu – platba převodem uvnitř banky). Žalovaná uhradila žalobkyni na úvěr celkem 95 520 Kč (viz splátky úvěru, nezpochybněná tvrzení žalobkyně).4. Žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v registru SOLUS, kterou zjistila, že nemá žádné negativní záznamy v uvedených databázích (viz výstup z insolvenčního rejstříku, výsledek lustrace, výsledek lustrace v registru SOLUS). Dle vyhodnocení finanční situace, které provedla žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti, měla žalovaná průměrný příjem za poslední tři měsíce ve výši 28 426 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky ve výši 2 842 Kč, sázky ve výši 0 Kč, neměla jednorázové závazky (mikro úvěry) a její finanční zůstatek činil 17 394 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Výši příjmu si žalobkyně ověřila výplatním lístkem (viz výplatní lístek). Žalobkyně rovněž disponovala výpisy z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 (viz výpisy z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021).5. Z výpisů z účtu žalované, který si soud vyžádal od její banky, a které rovněž žalobkyně předložila, vyplývá, že měla žalovaná mnohem vyšší výdaje, než které jsou uvedeny v předloženém posouzení úvěruschopnosti, přičemž tyto výdaje převyšovaly její příjmy (viz výpisy z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 4. 2021 do 31. 7. 2021).6. Dne 21. 11. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyrozuměl o zesplatnění spotřebitelského úvěru a ve které ji vyzval k uhrazení dlužné částky ve výši 29 888,09 Kč do 5. 12. 2025 (viz dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 11. 2025 + podací lístek).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Právní hodnocení: žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná si sjednaly dne 22. 7. 2021 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 46 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v ujednaných měsíčních splátkách.12. I když úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, která byla platná v době uzavření smlouvy, naznačuje, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti by mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, které se v tomto případě žalovaná nedovolala, je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li tak dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. S ohledem na shora uvedené judikaturní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti13. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila, že provedla lustraci žalované v několika databázích, a že si ověřila výši jejího příjmu. Co se ale týče zkoumání výdajů žalované, tak zde žalobkyně značně pochybila. V posouzení úvěruschopnosti jsou mezi výdaji žalované uvedeny mimo pravidelné finanční závazky ve výši 2 842 Kč pouze náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Jak ale soud zjistil z výpisů z účtu žalované, tak žalovaná měla mnohem vyšší výdaje, které i převyšovaly její příjmy. Žalobkyně se tak zřejmě vůbec nezabývala skutečnou finanční situací žalované, ale spokojila se pouze se zjištěním jejího příjmu, přestože disponovala výpisem z účtu žalované. Na tom nic nemění ani to, že žalobkyně lustrovala žalovanou v databázích a nezjistila přitom žádné negativní záznamy. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém se podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“14. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části práv